Říjen 2018

Z Milana do Parize a zase zpet

13. října 2018 v 18:29 | tess |  Lawyer-to-be
Podobne krasne podzimni pocasi v rijnu je podivuhodne. Slunecne dny propletene barvamy podzimu a pod nohama opadane listi. Par melodii v hlave, jeden hluboky nadech, usmev na tvari a klid v dusi. Uz si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem se citila tak naplnena, nejspis az stastna. Rekla bych, ze se mi po dlouhe dobe podarilo dostat se ze zacarovaneho kruhu, usmirit se sama se sebou, poznat sve nove ja. Musim rici, ze mi k tomu pomohly metody positivniho mysleni a meditace.

***

Po tomto kratkem uvodu se dostavam k tematu dnesniho clanku. Jak jste nejspise pochopili z nazvu, mam za sebou kratky pobyt v Parizi. Cesta i cely probeh minuleho vikendu byly ponekud "necekane". Uprimne ale, kazdy duvod je dostatecne dobry, jedna-li se o navstevu Parize. Muj dovud cesty byl pracovni pohovor v jedne z nejvetsich a nejdulezitejsich francouzsko-mezinarodnich advokatnich kancelari minuly patek. Prijela jsem do Parize asi ve dve odpoledne, po dlouhych sedmi hodinach v TGV a jeste pred pohovorem jsem si stihla prevzit klice od sveho stareho-noveho bytu v Parizi. Nejspis ani nedokazu popsat pocity, ktere me zaplavily hned pri prvnich momentech v tomto meste, bylo to jako vratit se domu po dlouhe dobe, neuveritelne a krasne. Musim rici, ze i na onen osudny pohovor jsem dorazila v tomto rozpolozeni, opila Parizi a krasou zivota, sebevedoma a stastna. A jak jsem zjistila na zacatku tohoto tydne, tedy po mem navratu du Milana, nejakym zpusobem to vsechno vyslo. Takze od ledna jsem zpet v Parizi a uz skoro pocitam i hodiny. Spousta lidi na Pariz nadava, ale ja si dnes uz ani nedovedu predstavit zit jinde, minuly vikend me o tom znovu presvedcil.