Září 2018

Cestne prohlasuji, ze (ne)jsem clenem mafie...!

9. září 2018 v 13:13 | tess |  Lawyer-to-be
Uplne si pamatuju ty pocity, ktere jsem mela nekolik poslednich mesicu v Benatkach. Ovsem tentokrat se dostavily o neco drive. Po prvnich par dnech, kdy jsem tu byla ze vseho nadsena a premyslela jsem o tom, ze bych v Milane zustala cely rok, nyni opet pocitam dny do doby, kdy budu moct zpet do Parize. Pravdou je, ze Italii miluju. Je tu ovsem jedlo ALE. Italii miluju, ALE na prazdniny. V tuhle chvili jsem si cim dal tim vic jista, ze zit tu zkratka nikdy nechci. Podle meho nazoru, je zde prilis mnoho veci, ktere nefungujou. Mozna je to mnou, protoze jsem uz za tech 7 let zvykla na francouzky zpusob zivota = velmi silnou legislativu a odbory, vse je rizeno zakony a nikdo si z niceho nedela holubnik. V tomhle je Italie uplne jina. Ceny (od taxiku pres fitko az po bydleni) vam urci podle ruznych faktoru (narodnost, povolani, vzhled...) no zkratka temer nikde nemate presne danou cenu, a pokud neco chcete tak se muzete chvili dohadovat a ve vysledku se podridit, jinak budete mit smulu. A to me opravdu hodne rozciluje, lidem se tu neda verit, i kdyz se na venek zdaji extremne mili. Takze ve zkratce vas okradou na kazdem kroku. Je to tu jedna velka arabska trznice...Ja samozrejme vim, proc to tak funguje (v hooooodne zkracene verzi je to nedostatecne silna politika a prilis silny patronaz). Podle me to vysvetluje mnoho, treba to, proc je Italie na tom tak, jak je (ne, nemuzou za to imigranti).

A tim se dostavam k dusi dnesniho clanku (puvodne mel byt spis o humorne udalosti v zivote pravnika v Italii).
Vcera vecer jsme jeste docela dlouho na necem pracovali, kdyz se mi do rukou dostalo "Prohlaseni o neclenstvi v mafii'. Puvodne jsem asi 30 sekund premyslela ze je to vtip, a dokonce jsem se tomu i zasmala a Italove na me koukali jako na cvoka, asi si mysleli, ze jsem opila tim, ze je patek, nebo prepracovana nebo tak neco. Protoze v Italii je evidentne podobne prohlaseni uplne normalni. Prohlaseni o tom, ze vy, ani vasi blizci nejste cleny mafie a ani mafii nijak financne nepodporujete, neobchodujete s mafii ci ani se nestykate s jejimi cleny, pry musi v Italii podepsat kazdy, kdo chce treba ucit, byt riditelem nebo pracovat na dulezitych mistech ci vlastnit podniky/podnikat. Myslim, ze existence podobnych dokumentu, ktere se opiraji o pocetnou legislativu vysvetluje mnoho veci, ktere ale nejspis k Italii patri. Jiste jsou to clichés, ale je skoda, ze se tomuhle statu nedari, se z toho "nejak dostat".


Jak rikam, Italie je nadherna zeme. Na prazdniny, kdyz si chcete na par dnu uzit umeni, zmrzlinu, kafe, testoviny, pizzu (uznavam, ze tohle umi Italove nejlip a ze treba nikde jinde si nejsem schopna dat ani kafe, ani zmrzlinu, protoze mi to proste nechutna), ale na prakticky zivot zkratka pro me Italie neni...

Kouzlo

3. září 2018 v 23:10 | tess |  Inspiration
Puvodne jsem strasne chtela napsat clanek o pravu, o pravnicich a o praci v advokatni kancelari. Rekla bych, ze v me hlave byl uz temer cely napsany a hotovy a skoro perfektni. Ale nakonec jsem se rozhodla trosku pozmenit plany a napsat clanek z trosku jineho soudku. Chci napsat clanek na tema, ktere se tu obcas objevovalo v dobe, kdy jsem byla na stredni skole, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych ho uplne rozvedla v samostatnem clanku. Zaroven je to tema, na ktere jsem poslednich par let trosku pozapomnela a rekla bych, ze prave to se stalo mym velkym problemem, dovudem, proc jsem se casto citila ztracena, nestastna nebo zmatena a nekdy az nastvana.
Tim tematem je vdecnost.

Dnesni doba je hrozne uspechana. Kazdy se za necim zene a nekdy ani presne nevi za cim: vic penez, lepsi kariera, lepsi auto nez ma soused, nebo vetsi dum. A hrozne malo lidi, cetne me, premysli o tom, co vlasne ma. Jak jsem napsala v minulem clanku, jsem posledni dobou trochu ztracena, ale diky pravidelne meditaci, ranni joze a par dalsim staro-novym rutinam jsem si uvedomila, jak strasne stastny clovek jsem, jak velke stesti mam a jak je zivot krasny. Mam pocit, ze se opet myslenkove dostavam tam, kde jsem byla, nez jsem se nejak zatoulala. Dnes bych se proto s vami chtela podelit o takovy muj "recept na stesti". Samozrejme si podotknu upozornit, ze nejsem ani saman, ani kdejaky mudrc a vsechno, co vam sem napisu, je moje osobni zkusennost.

1) nemyslete na to, co nemate, ale na vsechno to, co mate a budte vdecni!
Kazdy den, nejlepe rano po probuzeni nebo vecer pred spanim, si sepiste seznam veci, za ktere jste vdecni (pocinaje tim, ze jste na zivu, pres vsechno, co vas napadne, az po to, co jeste nemate, ale soustredite se na to, to ziskat)

2) Myslete positivne. Negativni myslenky pritahuji pouze negativni myslenky. Positivni myslenky pritahuji ty positivni.

3) pestujte si svou predstavivost. Predstavujte si veci, po kterych touzite. Predstavujte si, ze je jiz mate. A budte za ne vdecni.

4) Uvedomte si, co vlastne chcete, nebo v jakem poradi to chcete.

5) Neberte si nic osobne. Vyhnete se zbytecnemu utrpeni a pochybam o vas samotnych.

6) Nevytvarejte si zadne domnenky, naleznete odvahu klast otazky a vyjadrovat, co vlastne chcete.

7) Budte sami sebou. Stejne se nikdy nebudete zamlouvat vsem. A tim, ze se budete snazit se zmenit, vlastne jen presvedcite sami sebe o tom, ze jste spatni a budete nestastni.

8) Budte mili na ostatni. Davejte ze sebe vsechno a uvidite, ze se vam to od ostatnich vrati.

9) Nezranujte slovem. Naleznete v sobe vznesenost a nedoprejte nikomu, aby vas dovedl k tomu, ze se prestanete ovladat. Budte dokonali s kazdym vyrcenym slovem a nikdy nebudete muset litovat toho, co jste rekli v razi.

10) Delejte vse tak, jak nejlepe dovedete. Minimalne proto, ze to, co zasejete, sklidite a proto, ze se tak vyhnete zbytecnym problemum. Delejte vse tak, jak nejlepe dovedete, protoze vy na to mate a zaslouzite si to nejlepsi.

11) meditujte. Kazdy den si na 20 minut sednete a meditujte. Pustte si meditacni hudbu a zkuste to! Zpocatku vam bude pripadat ze jen tak sedite se zavrenyma ocima, ale po par dnech zacnete vnimat, co vam meditace prinasi: klid do srdce i duse, jasne myslenky a lasku (k cemukoli, i k vam samotnym)

12) Odmenujte se a rozmazlujte se a budte vdecni za to, ze to muzete udelat. Budte vdecni, ze to delate sami pro sebe a rikejte si, ze si to zaslouzite.


Tak to by bylo par tech asi nejzakladnejsi rad, ale verim, ze neni nikdy na skodu si je pripomenout. Od chvile, kdy ja sama se jimi denne ridim, pozoruji mnoho zmen k lepsimu; citim se stastna i bez nejakeho "duvodu", dejou se mi krasne positivni veci, za ktere jsem vdecna, citim se opet sama sebou :)