Květen 2017

Rok v Benatkach: mezi mytem a realitou

27. května 2017 v 23:51 | tess |  Zivot v lagune a na Ca'Foscari
Ani nevim, jak trosku originalne zacit novy clanek, kdyz jedine, co me napada, je jiz tak ohrana pisnicka: cas prilis rychle utika. Vlastne mam pocit, ze si se mnou hraje na honenou. Nekdy (dobre, az prilis casto) me to desi. Nemuzu uverit tomu, ze uplynul cely rok od doby, kdy jsem udelala ponekud kompulsivni rozhodnuti koupit jednosmernou letenku do Benatek. I kdyz vlastne, a to bude jednim z veci, ktere jsem se zde naucila, zadna letenka neni jednosmerna...

V Benatkach jsem stravila cely jeden akademicky rok. V prubehu meho pobytu zde, jsem mela pocit, ze se vlastne vubec nic nedeje, ze si tu tak uzivam dolce vita. Az s odstupem (a malou davkou nostalgie) si uvedomuji, co vsechno mi tento rok prinesl, kym jsem byla predtim a kym jsem nyni. Je toho strasne moc. Kazdy den, kazda hodina, kazde setkani, kazde naucene slovo, ochutnana vec...jsem zastancem toho, ze clovek se muze ucit kazdou minutu sveho zivota a to i v tech "nejbanalnejsich" chvilich jako je jit do pekarny. Banalni okamziky totiz neexistuji.

Jeden rok v Italii mi prinesl mnoho z pohledu akademickeho, jiste to byl prece duvod meho pobytu zde, ale predevsim mi dal velkou lekci o zivote (dalsi), o tom, kym jsem a kym chci byt (a mozna hlavne o tom, jaky interval je mezi temito dvema skutecnostmi). Naucila jsem se italsky mluvit tak, ze uz Italove nepoznaji (hned), ze jsem cizinka. Naucila jsem se pripravit italska risotta. Naucila jsem se ocenit dobrou kavu stejne jako umeni naucila jsem se brat zivot s urcitou davkou lehkosti. Hodne si toho odnasim z italske (benatske) kultury.

Kdysi mi nekdo rekl, ze zivot je jedna dlouha cesta. Je to jako jet vlakem a nevedet presne kam. A myslim, ze mel pravdu. Nevim jak vy, ale ja pokazde, kdyz jedu vlakem, potkam nove lidi. Vetsinu z nich uz nikdy potom neuvidim. Ale tech par minut (hodin), ktere spolu stravime spolecnou cestou se me velmi casto dotknou, zanechaji stopy (na premysleni). A presne tak je to i v zivote.
A ja nyni nejspis premyslim az moc. Nejspis to je dovod, proc uz dva tydny v noci temer nespim. Pripadam si zmatena, nekdy rozzlobena, nekdy smutna, nebo vzrusena pri myslence na blizici se konec meho dobrodruzstvi v lagune.

Ano, nyni uz vim, co z toho, co se o Benatkach povida, je pouhy mytus, co je pravda a vim dokonce i to, co vetsina lidi ignoruje.

Nicmene nyni zbyvaji posledni tri zkousky a pak opet balit kufry, nasednout znovu do toho vlaku (zivota) a nechat se odvest dal. Do Parize.