Jak sel cas

2. dubna 2017 v 22:33 | tess
Trocha nostalgie do pozdniho nedelniho vecera. Spousta vzpominek. A zadne vycitky.
Nevim proc jsem dnes sama zabrouzdala na tento blog a procitala "stare clanky". Ty z uplneho zacatku. V tuhle chvili, kdy uplynulo uz temer 6 let (je to az k neuvereni, i kdyz zaroven mam pocit, jaky by nic pred tim ani nebylo) od chvile, kdy se muj zivot navzdy zmenil. Nejspise to zni najivne. Ale ano, jsem presvedcena, ze se muj zivot zmenil prave toho 10.4.2011 kdy jsem byla prijata na Lycée Alphonse Daudet de Nîmes. Nyni uz si ani nepamatuji, kym jsem byla predtim, tou sedou myskou bez sebevedomi, bez pratel, bez nadeji...Kdyz si zkousim uvedomit, co vsechno mi tech 6 let dalo, rychle pochopim, ze by se to ani do knihy vsechno popsat nedalo. Jsou to tisice zkusennosti, lidi, chuti, vuni, slz, bezesnych noci, zamilovani, zklamani, smichu a poznani. Kdyz to reknu v Cesku, tak na me lide koukaji jako na blazna, presto jsem presvedcena, ze clovek se muze ucit kazdy den a ze vseho. Ano, i z toho jit si pro bagetu do obchodu. Chce to jen mit otevrene oci a chut vzit si ze vseho maximum.

Kym jsem byla? A kym jsem ted? Obcas si pripadam beznadejne, rikam si, ze mi nic nejde, ze nic neumim, ze jsem nic nedokazala. A pak mi hlavou proleti zrychlene prave uplynulych 6 let. Tolik jsem se toho naucila (a rekneme, ze to hlavni urcite nebylo po akademicke strance, ale hlavne o zivote). Tolik jsem se zmenila po vsech strankach. Poznala jsem tolik lidi. Chtela bych tu o tom vsem napsat, ale citim, ze je to nemozne...
A porad si uvedomuju, jake mam stesti. Kdyby nebylo ceskych sekci, nejspis bych byla nekde na Jihoceske Univerzite a studovala francouzstinu pro obchod. Byla bych jednou z mnoha, bezejmena figurka, frustrovana vlastnim nudnym zivotem. A misto toho mluvim plynne 5 jazyky (cestinu nepocitam), sesty se ucim. Ziju ve tretim state. Studuji na nejlepsi evropske univerzite politickych ved. Cestuji. Objevuji. Seznamuji se. Jsem zvana na ambasady, mezinarodni konference. Neni pro me problem zajet si nekam do divadla, jit do Fenice na operu. Zaroven si ale take uvedomuji, ze "uspech" lidem opravdu hodne leze do hlavy. Prave tim, jak jsem procitala prispevky z Nîmes, kdy me jeste fascinovala filosofie, literatura, mela jsem spoustu utopickych snu, jsem si uvedomila, ze od doby, co studuji na Sciences Po jsem nektere sny vymenila za karieru. Nejspis se v tomto svete jinak zit neda, chcete-li cestovat, zit pohodlne...A pro me uz se Evropa stava cim dal tim mensi...Chci toho jeste tolik zazit, videt...Ovsem tohle vsechno s sebou prinasi dan. Vsemu je nutne neco obetovat. A kdyz porad cestujete, stehujete se potkavate spoustu lidi bohuzel jich i spoustu jich ztracite...
Asi radsi necham uvazovani a reknu, ze mi chybi Francie (coz s tim vsim asi nema nic moc spolecneho) a i presto si hodlam uzit posledni 3 mesice v Italii naplno. Protoze ano, i Benatky jsem se naucila milovat, naucila jsem se tu citit "doma" jako na spouste jich mist, coz slovo "domov" tak nejak okrada o jeho smysl...nebo prave naopak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama