Březen 2016

Benatky, prilis blaznivy napad?

25. března 2016 v 12:33 | tess |  Zivot v lagune a na Ca'Foscari
Posledni tri mesice, od doby, kdy jsem dostala potvrzeni o prijeti na benatskou Ca'Foscari, se setkavam neustale s velkym nepochopeni ze strany mnoha lidi. Casto mi rikaji, "a co v Benatkach?" ; "Tam je taky nejaka skola?" ; "to se asi jedes ucit kormidlovat gondolu (zpivat, varit spagety, plavat v lagune,....), co?"
Vsechny tyto komentare a nepochopeni jsou duvodem dnesniho clanku, ve kterem chci objasnit, proc jsem si vybrala za cil sve cesty prave Benatky.


Kdyz jsem se pred dvema lety hlasila na Sciences Po, asi jako nikdo ze zdejsich studentu jsem se nevyhla pri prijimacim pohovoru otazce "kam povedou me kroky behem 3A". Tehdy jsem jeste byla plna idealu a hledala jsem urcitou "excelenci", takze jsem opravdu vazne premyslela nad skolami typu "LSE, Oxford, St Andrews". Asi po prvnich dvou mesicich v destivem hlavnim meste Burgundska jsem zacala naopak velmi vazne premyslet nad teplejsimi krajinami a nekdy v prosinci jsem uz mela "jasneho favorita" LUISS Luigi Carlo v Rime, coz je asi nejprestiznejsi italksa soukroma univerzita typu "Sciences Po". A teto moznosti jsem se drzela az nekdy do rijna lonskeho roku, kdy jsem mela moznost prave na tema 3A mluvit s Paolo Modugno, coz je profesor na SciPo v Parizi a take zodpovedny mise 3A v Italii. A tehdy jsem si uvedomila, ze LUISS vlastne neni to, co chci. Opravdu nemam prilis chut stravit dalsi rok v silne aristokratickem prostredi mezi detmi vlivnych lidi, kteri v zivote spolehaji na jedinou vec, kterou je prave vliv a penize jejich rodicu. Samozrejme dalsim duvodem meho "preorientovani" bylo take to, ze jsem pochopila, ze me vlastne ani vyukovy program na LUISS moc nenadchnul. A tak se stalo, ze jsem temer na posledni chvili zacala opravdu premyslet o tom, co vlastne chci behem 3A delat, kde bych chtela zit a co vlastne chci v zivote. Cele toto dlouhe uvazovani nakonec smerovalo jedinym smerem (nebo lepe receno, smeru by bylo tolik, ze bych se nikdy z krizovatky premytani nevymotala, ale v urcitou chvili jsem si musela rict "stop") a po dalsim velmi dlouhem rozhovoru s Paolo muj ukazatel cesty smeroval k Benatkam.

Ca'Foscari
Ca'Foscari je benatska statni univerzita s pomerne dlouhou tradici. Dnes se na ni daji studovat obory jako ekonomie, linguistika, mezinarodni vztahy, arabska a asijska kultura, vedy,... Je to univerzita "lidkse velikosti", na francouzske pomery mozna mala, na pomery SciPo velka. Po mych dvou letech v dijonskem gulagu jsem se citila trochu zmasakrovana, takze jit na normalni (ale porad jeste razenou mezi ty lepsi) univerzitu se zdalo jako vyborna volba, stejne jako predmety, ktere Ca'Foscari nabizi. Osobne se zde hodlam behem pristiho roku zamerit na Diplomacii pro Latinskou Ameriku a Blizky vychod, lidska prava, arabstinu (a dalsi :D ). Mozna si udelam behem druheho semestru nejakou staz, rozhodne se chci venovat sportu. V tom budu mit pomerne stesti, protoze k univerzite patri velmi pekne fitness centrum, jizdarna (ano, na kone), moznost plachteni, golfu, a mnoha jinych. Stejne tak byt studentem na Ca'Foscari prinasi spoustu kulturniho vyziti, jako jsou divadelni, operni permanentky, vstupy do galerii, muzeii a kin. Zkratka myslim, ze nudit se urcite nebudu.


Da se vubec v Benatkach zit?
To je otazka, kterou jsem si sama pokladala pomerne dlouhou dobu. Ano, Benatky jsou jedinecnym mestem na svete, coz samozrejme vede k vyssim cenam zivota zde. Jsou take atypicke z mnoha praktickych pohledu na zivot, doprava je mozna jen po vode, ktera zde zivot opravdu 100% organizuje.
Ale uprimne, tohle je nejspis jedina moznost, kterou v zivote mam, stravit jeden rok meho zivota v tomto meste, ktere tu mozna za par desitek let uz nebude. Takze sveho vyberu nelituji. A vsem tem, co se na me v posledni dobe obraci s posmesky vzkazuji, ze me jejich zavist nemuze zasahnout, ja si svuj 3A hodlam uzit.



A prislo jaro

18. března 2016 v 15:06 | tess |  Zivot v Bourgogne



Uz jsem tomu ani neverila, ale i do Dijonu konecne dorazilo jaro. Tenhle tyden slunicko konecne zvitezilo boj nad vecnymy mraky, typicky sediva pochmurna dijonska obloha zmizela a nahradila ji barva tak modra, ze se tomu jen tezko veri. Behem par dnu rozkvetly stromy, zahrady a vsude to uz zkratka voni jarem a prislibem na hezci dny. Dokonce se i oteplilo, takze doufam, ze brzy budu moct zabalit zimni vybavu hluboko na dno sveho kufru. Ze je uz konecne konec zimi jsem si uvedomila i dnes rano pri sve tradicni pochuzce na trh, protoze prakticky vsichni prodejci ovoce uz nabizeli "garriguete" (jahody z Nîmes), kterym jsem samozrejme ani ja neodolala a musim rici, ze jsou vytecne.

Co se tyka Sciences Po, tak i tam jaro doslo, v podobe "école de printemps" (jarni skola, funguje jako zimni skola-zkratka tyden soustredeny na jedno tema prednasene profesionaly a odporniky, letos to bylo: Inside voters' mind, the psychology of voters' behaviour - volebni psychologie). Oproti tomu, co jsem asi ocekavala, to bylo velice zajimave. Jediny problem je, ze se ted nejak nebezpecne hromadi prace. Do konce semestru, ktery je za mesic (!!!!) musim napsat 4 mémoiry (neco jako seminarni prace), dodelat vsechny tradicni exposé a disertace, naucit se na zkouskove atd...no nic moc prijemneho me ted na sciences po neceka, ale porad si rikam, ze moje definitivni jizdenka domu ma na sobe datum 20.5. a ze uz to rychle utece.

Jinak jsem tento tyden konecne dostala nejake informace ze sve budouci univerzity v Benatkach. Takze uz vim, jake administrativni hruzy me cekaji tam (ach jo) a zaroven uz jsem cela natesena, protoze jak to tak vypada, ceka me skvely rok dolce vita. V Benatkach je totiz neuveritelne kulturni vyziti, krom cetnych divadel, opery, kin, vystav se zde da venovat obrovskemu mnozstvi sportu, divadlu...I ohledne univerzity se uz dost tesim, uz do 30.4. si musim zapsat predmety, coz pro me bude velky problem, protoze z tech vsech, ktere me na Ca'Foscari zajimaji se mi jich "jen 6-7" za semestr bude urcovat jen velmi tezce. A tak doufam, ze se pri vyberu nespletu a proziju "konecne" rok opravdoveho studentskeho zivota.

10 veci, ktere na Dijonu zboznuji

12. března 2016 v 20:24 | tess |  Zivot v Bourgogne
Jak jsem slibila v predeslem clanku, ve kterem jsem tak trochu rypla do hlavniho mesta Burgundska, tak dnes napisu alespon kratce o vecech, ktere mam v DIjonu rada a ktere mi budou pravdepodobne i chybet, az odtud za 2 mesice pojedu definitivne pryc.


1) FItness Studio Talant
Prestoze sem chodim teprve od zacatku zari, stalo se mi mym druhym "domovem", zkratka mistem, kde travim pomerne dost casu a to nejen kvuli sportu samotnemu, ale i kvuli lidem, kteri se stali mymi dobrymi prateli a budou mi asi dost chybet.

2) Les causeries du monde
Bez debaty nejlepsi kavarna v Dijonu. Tyden, behem ktereho sem nemuzu zavitat na Zola et Nana, Gatbyho (horke cokolady, naprosto uzasne), na caj nebo na nejakou tu jejich patisserie, je ztracenym tydnem. Casto se do teto privetive kavarny (kde uz dokonce dobre vi, jaky jsem gurman) chodim ucit, cist si nebo si jen davam schuzku s prateli. Doufam, ze v Benatkach taky najdu alepson jednu takovou kavarnu na pohodova odpoledne.

3) Bio obchod La vie saine
To je moje spasa v tydnech, kde nestihnu jit na trh. Je pomerne stestim mit v centru mesta bio obchod, kde se nemusite koukat na detaily slozeni, protoze vam nabizeji pouze kvalitni produkty.

4) Kampus
Posledni dobou si na Sciences Po stezuju (a v dalsich clancich jeste urcite budu), ale kampus je moc hezky udelany, je v centru mesta, ma vlastni zahradu a celkove je to pomerne prijemne misto na studovani.

5) Place de la Libération
Tohle namesti je vazne krasne, temer nezmenene od chvile, kdy vzniklo. Pres den je krasne a v noci po rozsviceni svetel je proste magicke.

6) Kir
Tradicni dijonsky drink z bileho vina a rybizoveho likeru.

7) Jezero Kir
Nejspis jedine misto, kam se da jit v Dijonu behat a taky trocha prirody v tomhle meste, moje tradicni destinace na nedelni rana, sobotni pique-nique a prochazky slunecnich dnu.

8) La chouette
Dijonska sovicka, kterou si podle tradice chodim hladit, kdyz potrebuji trosku stesti.

9) Moji oblibeni "prodavaci" z trhu
Vzdycky se mi libilo, jak se vsechny ty Francouzsky znaji s lidmy, od kterych na trhu nakupuji, jak jsou to uz ti "jejich". Od doby, co si sama varim a tudiz sama nakupuji, mam taky sveho reznika, sveho pana se syry, s vajicky, se zeleninou, s rybami... je to vic nez jen nakupovat, je to spolecenska udalost :)

10) Lidi
Francouzi mi podle me budou chybet velice rychle, tudiz i dijonaky budu nejspis postradat, nektere profesory, spoluzaky,...

Urcite bych nasla jeste vice veci, ktere mi budou chybet, ale ted uz me nic moc (inteligentniho) nenapada.

10 veci, ktere me v Dijonu rozciluji

3. března 2016 v 22:18 | tess |  Zivot v Bourgogne
Po temer dvou letech (nebo mozna spis dva mesice pred odjezdem) v Dijonu a v kontextu nedavne navstevu Nîmes si troufnu napsat clanek o tom, co me v tomhle meste (a na Sciences Po) uz delsi dobu vytaci. Clanek berte asi s rezervou Smějící se

1) Pocasi.
Nesnasim dijonske pocasi. Kdyz jsem se sem stehovala, vsichni si ze me na jihu Francie delali legraci, ze si mam uzit slunicka, protoze v Dijonu lide ani nevi, jak vypada. No, nerada to rikam, ale je to tak. Treba ted uz dva a pul mesice neprestalo prset, proste prsi porad (a kdyz neprsi, tak padaji kroupy). Navic se tady poraci vubec neda predvidat. Takze pokud snad rano pri odchodu do skoly je celkem pekne, tak se absolutne nevyplaci vychazet bez destniku, protoze za 5 minut muze lejt jako z konve.

2) Rozvrh, co se meni kazdych 5 minut
Tak tohle je jedna z veci, co me vazne dokazou rozcilit. Clovek aby na Sciences Po chodil i na zachod s mobilem a sledoval, jestli mu nekdo nekam nepridal hodinu, neprehodil cas atd. Vazne, chtela bych mit i zivot mimo skolu, ale jak to ma jit, kdyz nikdy presne nevite, kdy budete mit cas?

3) To, ze nekdy musim byt na 2 hodinach zaroven
Asi mi na zacatku prvaku zapomneli dat ten pristroj, co ma Hermiona v Harry Potterovi, ktery ji dovoluje stihat vic hodin v jednu chvili. Ja moc nevim, jak to mam udelat tady. Nekdy se fakt divim, ze to lidem, co rozvrh delaji, nepripada divne.

4) Univerzitni knihovna
Protoze na Sciences Po jsou lokaly pomerne male, je osizena hlavne nase knihovna, coz znamena, ze pro vetsinu knizek si musime na univerzitu. To v praxi znamena: cekat 10 minut na tramvaj, jet s ni 20 minut, za 3-30 minut si to vyridit, cekat 10 minut n tramvaj, jet 20 minut zpatky a v nejhorsim (ale ne nejmene castem) pripade jeste bez knihy, co jste pro ni jeli.

5) Misto "cannelé" se tu rika "canelle"
Jo, chapu, ze tohle asi neni tak strasny, ale kdyz jeste po dvou letech chodim do pekarny pro tuhle dobrutku a porad pouzivam nimsky nazev a pokazdy na me koukaji jako na cvoka, je to celkem otravny (protoze ted ke vsemu jeste vzdycky hrozne vaham, ktery nazev se tu pouziva).

6) Neumi tu cappuccino
Coz je trochu problem, kdyz potrebujete kafe a chcete si na nem pochutnat...vazne nedoporucuji zkouset.

7) Nedostatek zelene
To je fakt, v Dijonu neni vubec zadna zelen, zadna priroda. V Nîmes treba byla moznost jit do zahrad, do parku...na palmovou alej nebo i k mori, v Dijonu nic takoveho neni (to more jeste chapu Smějící se), ale ten nedostatek prirody je trochu smutny.

8) Profesori, co pretahuji klidne i o 30 minut
Jako by nestacilo, ze se rozvrh meni z minuty na minutu a ze kolikrat mam byt na dvou predmetech naraz, tak jeste vetsina profesoru pretahuje hodiny. Nevadilo by mi to, kdyby uz i tak skola nebyla od 8 do 21, ale takhle, vazne prosim, na co mate ty hodinky, co si z pro me neznameho duvodu na zacatku hodiny sunate a polozite na stul???

9) Trhy jsou tu jen 2 dny v tydnu
a to v patek a sobotu rano, takze ve chvilich, kdy jsem ve skole a nemam tak moznost si nakoupit certve potraviny...(stve me to, protoze jsem byla z Nimes zvyka, ze trhy byly kazdy den). A stve me to i z toho duvodu, ze se tu oproti jizni Francii o dost hur shani nektere potraviny (krevety, ryby,...).

10) Psi vykaly na chodnicich
Tak ty me stvou asi vsude, ale protoze v Dijonu jich je na chodniku o neco vic nez vsude jinde, tak to sem pridam.

No a to by bylo tech 10 veci. Urcite bych jich nasla jeste vic, ale uz jsem i tak byla dost kriticka, proto to hodlam v brzke dobe doplnit clankem "10 veci, ktere mam na Dijonu rada".

Je viens du sud

1. března 2016 v 21:28 | tess |  Život v Nimes
"Je viens du sud et par tous les chemis, j'y reviens..."
(Jsem z jihu a vsemi moznymi cestami se sem vzdy budu vracet)


Pokazde, kdyz se vracim do Nîmes, zmocni se me ty stejne pocity jako pred 5 lety, kdyz jsem poprve vystoupila z ministerskeho autobosu pred vstupni branou Daudetu. Chvili mi vzdycky trva, nez si uvedomim, co vsechno se zmenilo, jak ja jsem se zmenila. Tehdy jsem byla stastna, kazdou vterinou sveho zivota. V Nîmes jsem byla doma. A to je nejspis ten radikalni rozdil s Dijonem, protoze tady se pres to, ze mam vlastni byt, citim porad ve skole. K Dijonu jsem nikdy tolik neprimkla. A uprimne nekdy se tu citim osamela, i kdyz je kolem me tucet lidi...V Nîmes to bylo vsechno jine, z nostalgie nad vecne modrym nebem, neuveritelne privetivymi lidmi, bych rekla, ze to bylo vsechno nejpsi. Kdyz jsem se ted do sveho jihofrancouzskeho domova na par dnu vratila, vsechny tyhle pocity se mi vratily. Najednou bylo vsechno dobre, zadne problemy, zadne starosti, jen velky hrnek café au lait na terase, par slunecnich paprsku a spousta krasnych chvil. Najednou jako bych nikdy nezazila dijonsky stres, vztek, smutek...
Nîmes bylo nejspis mym osudem a nikdy neprestanu byt vdecna za vsechno, co jsem zde zazila, za lidi, ktere jsem potkala a kteri mi zmeni (a porad jeste meni) zivot...