Prosinec 2015

Opet o kousek blize konci?

17. prosince 2015 v 14:05 | tess |  Zivot na SciencesPo
Tak jsem dopsala posledni (a bez pochyby tu nejhorsi zkousku z Pravni historie statu) tohoto semestru, ktery je, jak casto rada zminuji, predposlednim v Dijonu. Rada bych rekla, ze jsem na prazdninach, ale bohuzel tomu jeste tak uplne neni, protoze musim jeste dopsat jeden mémoire (na Konflikty a socio-politicke trasformace v Jiznim Kavkazu). Ale i pres to, se na prazdninach citim. A citim se skvele. Kdyz jsem odchazela ze 4hodinove zkousky najednou ze me spadlo veskere napeti, vsechen stres, strach, unava. Venku sviti slunicko a ja se citim, jako kdyby ze me spadlo 10kilove zavazi. Proto jsem se rozhodla po dlouhe dobe si uzit mesta. A tak jsem skoncila, jak je mym zvykem, v kavarne na chocolat viennois (horka cokolada se slehackou), pomalu usrkavala a pozorovala ten predvanocni dijonsky zivot: lidi mihajici se z obchodu do obchodu nebo jen tak prochazejici, poulicni muzikanty... a najednou mi bylo zase dobre. A co je zvlastni, najednou jsem pred sebou mela sebe samu, pred 5 lety, kdyz jsem takhle po vyucovani sedela pred Vanoci v kavarne poprve, tehdy jeste cela ohromena Francii, stastna. Citim, ze jsem se od te doby hodne zmenila. Francie me zmenila, lide tady me meni, Sciences Po me meni. Nemuzu sama porovnat, jak se ta zmena jevi ostatnim lidem, ale ja si pripadam silnejsi. Uz nejsem zadne vyplasene male kacatko, co se boji pomalu sveho stinu. Francouzi me naucili, ze jsem zena a ze si zaslouzim nejvetsi mozny respekt. A tak se dnes citim hrada za to, ze jsem zena. Citim se dospelejsi, mozna i trochu moudrejsi. A porad miluji uzivat si tohohle francouzskeho zivota naplno. A musim rici, ze diky Francouzum (muzum) jsem se naucila mit rada sebe samu (nebo na tom alespon pracuji). Naucila jsem se prave to, jak moc je dulezite umet si uzit kazdy kratky okamzik pohody, stesti. A za tohle jsem jim nejspise nejvic vdecna. Francouzi me take naucili zit okamzikem, sice se porad trochu bojim budoucnosti, ale uz alespon dokazi uprednostnit prave tento moment. Je krasne umet si udelat radost, nebo delat radost jinym a nemyslet pritom na to, ze nejspis dalsi mesic budete jist pain et fromage :D , protoze jste ted utratili moc penez. Co kdyz me zitra prejede auto? Pak uz si zivota uzivat moc nebudu, takze proc to riskovat?

Novy kabatek pro stary zapisnik

12. prosince 2015 v 17:30 | tess
Asi jste si vsimli, ze blog ma novy desing, za ktery bych chtela podekovat Gaz (designy-na-objednani.blog.cz).
Uz dlouho si rikam, ze je tento zapisnik trochu pozadu. Pred temer 6 lety jsem jej pojmenovala Mon carnet de Nîmes (muj zapisnik z Nîmes), ale jak asi vite, Nîmes jsem opustila jiz pred dvema roky a ted se navic chystam opustit na nejakou dobu i Francii a zase se podivat o kousek dal, vratit se na jih.
Blog prejmenovat nejde a mazat a zakladat novy jsem nechtela, protoze by to bylo jako smazat kousek sebe samotne, tak jsem zvolila novy design, ktery bude alespon trochu odpovidat nove realite, protoze tento blog je pro me vic nez pouze zapisnikem z Nîmes nebo Dijonu nebo meho letniho cestovani, do jiste miry je zapisnikem meho zivota. A snad prave proto by mi bylo zatezko jej mazat nebo opustit.