Listopad 2015

For weeks to Christmas

29. listopadu 2015 v 8:13 | tess |  Zivot na SciencesPo
Afficher l'image d'origine

Za tri tydny si budu uzivat prvni (doufam, ze krasne a pohodove) rano doma. Ano, tento desive priserny semestr se blizi ke konci. Konecne. Jak mi kazdy rad opakoval, tak prave 3. semetr na dijonskem kampusu SciencesPo Paris je tim nejhorsim. Uprimne nyni doufam, ze meli pravdu, protoze dalsi takovy uz bych asi neprezila. Pokud se tento semetr lisil od tech ostatnich, je to nejen kvuli kantite prace, ale take proto, alespon mne se to tak zdalo, ze tento semestr je opravdovou zkouskou studentu. A to jak z psychicke, tak fyzicke, moralni a intelektualni stranky veci. Je to v tomto obdobi, kdy se vice-mene rozhodujeme, kam pujdeme na 3A a tim padem tak trochu i kam pujdeme na Master. Je to obdobi, kdy zjistujeme, co jsme schopni vydrzet. Verte mi, ze bych byvala byla radeji, kdybych nikdy nezjistila, jak se na mne dokaze projevit maximalni stav stresu....Je to chvile, kdy take ale vlastne zjistujeme, kdo jsme a kym chceme byt. Takze at se to muze zdat sebeposkozujici prohlaseni, jsem rada za to, co mi tento semestr dal. A ano, porad jsem rada i za to, ze jsem prave na teto skole, ktera je svym zpusobem fungovani jedinecka na svete. Jsem rada za ten nas gulag a za lidi, ktere jsem zde mohla potkat (at uz studenti ci profesori).

Vcera rano (ano, na SciPo sobotni vyucovani nejen existuje, ale je i pomerne caste), jsem zakoncila semestr poslednimi dvema hodinami prava (na ktere jsem mela exposé). Musim rici, ze takovy pocit ulevy jsem uz dlouho nezazila. Tenhle tyden byl pro me hodne narocny. Krome zkousky z mezinarodniho prava jsem mela jeste odevzdavat posledni prace. Nyni mi zbyva jeden tyden "zimni skoly" (tyden specializovany na jedno tema, letos je to pro me post-komunisticka transformace politickych systemu ve stredni a vychodni Evrope), jeden tyden na "révisions" a jeden tyden zkouskoveho. Presto to zkouskove se uz tak napul povazuju na prazdinach (ehm, to me asi jeste rychle prejde), protoze zkouskove je oproti 12ti tydnum normalniho skolniho systému scipo pomerne mene narocne.

Jak jsem rekla, vcera jsem mela posledni hodiny semestru. A zbytek dne jsem si udelala cas pro sebe. Nejprve jsem sla cvicit a pak na cele odpoledne do me oblibene dijonske kavarny (Les Causeries du monde), kde jsem ochutnala snad nejlepsi horkou cokoladu sveho zivota (Gatsby le Magnifique-horka cokolada, rozpustena bila cokolada na dne sklenice, slehacka, karamelizovany kokos) a s jednim kamaradem tam sedela s cajem pak az do vecera. Protoze je tento vikend prvni adventni, je vanocni atmosfera uz pomerne znatelna i v Dijonu, mesto je vyzdobene a otevrel se tradicni vanocni trh na place de la République. Tam jsme nakonec skoncili i my dva, na Grande Roue, sklenicce svaraku a prave belgicke vafli s nutelou a slehackou (kdyz si na ni vzpomenu, jeste mi tecou sliny Smějící se), zkratka nas zavalila vanocni nalada a pohoda.

Kdyz tak o tom premyslim, neni snad toto stesti? Zavorka, behem ktere bez toho, abychom mysleli na minulost nebo na budoucnost, dokazeme utect pred sebou? Uz dost te reminescence, ktera nas pronasleduje. A dost bezesnym nocim. Jen znovuzjisteni, ze prave tento moment je nadherny.
Afficher l'image d'origineAfficher l'image d'origine

Pray for Paris

14. listopadu 2015 v 13:21 | tess
120 mrtvych nevinnych lidi na 6 mistech za pouhych par hodin. A prave techto par hodin v Parizi stacilo k tomu, aby si cela Francie uvedomila, proc tisice lidi radeji riskuji zivoty na skoro plastovych clunech.
Myslim, ze nikdo z nas si nedovede predstavit, hruzu, ktera se odehrala v ulicih Parize, pokud toho sam nebyl svedkem nebo dokud nezjistil, ze mezi mrtvymi je i nekdo znamy.

Od rana jsem precetla na ceskych strankach a blozich neskutecne mnozstvi clanku na toto tema. A s prominutim, byly to vsechno blafy. Pominu-li manipulativni novinare, kteri hraji do karet tomu, co lidi v CR chteji slyset, hoaxy, tak ze vseho nejvice me nastvaly clanky holek, co si nejspis mysli, ze svet politiky a diplomacie je snadny. Opravdu nemam moc pochopeni pro lidi, kteri se snazi publikovat na internetu clanky o vecech, o kterych vlastne nic nevi. Nechci, aby to vypadalo, ze si myslim, ze jsem snedla veskerou moudrost sveta, ale ano, chci se vyjadrit k tomuto tematu.
Chci se k nemu vyjadrit proto, ze jako Ceska zijici ve Francii uz 5 let, to povazuju za svou povinnost.
Chci se k nemu vyjadrit, protoze me stvou zkreslene informace, ktere pronikaji do sveta.
Chci se k nemu vyjadrit, protoze se me poprve tyto udalosti primo tykaji.

Po lednovem utoku na Charlie Hebdo byla Francie polozena na kolena. Ano, utok na noviny je utok na svobodu informace obcanu. A je to tak primy utok na stat, coz v mezinarodnim pravu znamena vyhlaseni valky. Vyhlaseni valky kym? To je pomerne slozita otazky, nebot Islamsky stat (IS), ke kteremu se utocnici hlasili, vlastne neni stat, tudiz se nejedna o objekt mezinarodniho prava, a tudiz by se mohlo zdat, ze ciny IS nemuzou byt souzeny mezinarodni komunitou. Presto se da povazovat utok jako vyhlaseni valky. V tomtu smeru by tedy mel byt Francouzum povolen vojensky zasah. Kdyby se ovsem s jistotou vedelo kde a proti komu. Francie se rozhodla zradicalizovat svou intervenci (ne tak uplne legitimni) v Syrii. Tato intervence neni ovsem OSN videna jako legitimni obrana (art 51 Charty OSN), a proto musi Francie stahnout sve sily z teritoria. Presne tak, protoze jediny, kdo ma pravomoc povolit vojensky zasah je Rada bezpecnosti OSN, ktera je ovsem uz od pocatku valky v Syrii (2011) blokovana dvojitym rusko-cinskym vetem. Tudiz jakykoli zasah v teto oblasti, ktera, jak je vseobecne znamo je hnizdem IS, je prozatim nemozny. A je to prave zde, v Rade bezpecnosti OSN, kde se da cely problem vyserit. Nevim, proc si jeste vsichni namlouvame, ze muzeme podobnym utokum celit samy, nebo ze se tykaji jen tech, na jijichz uzemi byly spachany. Nic takoveho uz dnes neni mozne. Coz take vysvetluje, proc nikdo neutoci na Prahu. Rano jsem se docetla, ze se dockame terorictickych utoku na Prahu, primeme-li uprchliky. Lidi prosim vas, uprchliky do toho nemotejme. Duvodem, proc se utoci na Pariz a ne na Prahu je pouze to, ze Praha zkratka teroristy nezajima. Proc utocit na kotniky, kdyz muzete zasahnout srdce? Omlouvam se za tu metaforu, ale tak nejak to je. Utoci se na Pariz, protoze francouzska vlada se velmi jasne vyjadrila k situaci v Syrii, protoze Francie vzdy byla spojencem USA ve valce proti terorismu a protoze Francie je pritomna v obacnske valce v Syrii (a rekla bych, ze se odtud jeste chvili asi nehne). Ale pravdou zustava, ze Francie sama nema sanci vyresit tento problem a jeji zkazou je, ze se o to sama zatim pokousi.
Resenim neni zacit posilat zpet uprchliky. Resenim muze byt pouhe stahnuti rusko-cinskeho veta, primy pozemni i vzdusny vojensky zasah v Syrii a v Iraku.
Nevim proc si jeste tolik z nas neco nalhava. Evropa i zbytek zapadniho sveta je uz od 11. zari 2001 ve valce proti terorismu. A jestlize ji prozatim prohravame, je to pouze chyba toho, ze zatim jedinym resenim bylo hrat si kazdy na vlastnim pisecku.

Kdyz jsem sla rano do meste, pocitila jsem tu napjatou naladu. Normalne ve stejnou dobu je Dijon plny zivota, ulice plne lidi. Dnes byly plne policistu, lide nemluvili, jako by kazdy sam se sebou resil boj. Francie je ve smutku. A ano. Kazdy se pta ne jestli bude dalsi podobny utok, ale kdy a kde. Protoze pokud si dnes jsme necim jisti, je to to, ze podobne utoky se budou pouze stupnovat. A prave proto musi mezinarodni spolecnosti zacit jednat.

Kam se podela moje muza?

12. listopadu 2015 v 16:46 | tess |  Zivot na SciencesPo
V poslednich dnech na me cim dal tim vice dopada tiziva, depresivni dijonska listopadova nalada. Prace najednou pribyva neuveritelnou rychlosti, unava se stupnuje, nalada zhorsuje. Semestre se blizi ke konci. Nastesti.


Obcas v nekterych tech smutne nostalgickych momentech projizdim stare fotky nebo i clanky. A tak jsem si nedavno uvedomila, ze styl prispevku na tomto blogu se pomerne razantne zmenil do chvile, kdy jsem na Sciences Po. Jiste, je tu mene casu, takze se vetsinou snazim jit primo k veci bez zbytecneho francouzskeho "okecavani" a take je prispevku mene, takze skutecne vetsinou podtrhavam jen to nejdulezitejsi. Co me ale trochu mrzi je, ze drive jsem psala i jen tak pro sebe, pomahalo mi to se vyzpovidat, odreagovat, zbavit se stresu nebo jen tak premyslet. Ted uz nepisu nic. Tedy, pokud nepocitam ty 3 dizertace tydne.


Nedavno nas italstinarka pozadala o takovou malou slohovou praci. Nemuzu rici, ze jsem nad tim stravila kdo-vi-kolik casu, ale i pres to jsem pocitila ulevu a radost, kterou mi to prineslo. A o to vice jsem byla prekvapena, kdyz jsem praci dostala zpet. Tedy, nejprve si me profesorka zavolala a rekla mi, ze popravde nevi, jak ma moji praci oznamkovat ( v tu chvili jsem samozrejme dostala infarkt ze strachu, ze tam bylo moc chyb, ale ne, opak byl pravdou). No nakonec mi rekla, ze pisu lepe nez vetsina Italu a ze mam velmi osobity styl. Nechci se tady vychvalovat, ale udelalo mi to opravdu radost.


A tak posledni dobou premyslim, co to se mnou SciPo provedlo, kam se ztratila moje muza, moje motivace, moje fantazie?
Sciences Po v hodne ohledech zboznuju. Je to skvela skola (1. v evropskem zebricku na politologii, 4. ve svetovem), ale pravdou je, ze od chvile, co jsem tady slo hodne mych konicku stranou a to do te miry, ze mam casto pocit byt cizinkou sama sobe.


Neni to nutne spatne.
Je to pouze zmena.
I pres to doufam znovu najit svou muzu.