Říjen 2015

La vita com'è

25. října 2015 v 19:31 | tess |  Zivot na SciencesPo
Myslim, ze jsem nejspis jediny clovek, ktery je po prazdninach vice unaveny nez pred nimi. A to jsem cely tyden zustala v Dijonu, za coz jsem celkem rada, protoze i tak se mi dost spatne stihalo. Krome dissertation du prava, exposé do HJE (nejhorsi predmet na svete!!!!! = pravni dejiny statu), prace do mezinarodniho prava a na jazyky (a samozrejme fitka Smějící se) me totiz zamestnaval dalsi problem: Kam jit na 3A?
Ti, co ctou tento blok casteji, nejspise uz pochopili, ze moment vyberu 3A je asi nejdulezitejsim momentem dosavadniho zivota kazdeho studenta na Sciences Po Paris. A nejspis je to tomu tak i v tom mem. A co vic? Ze se me nejspis poprve v zivote zmocnila na posledni chvili nejistota. Byla jsem si jista, ze chci jit na LUISS Luigi Carlo do Rima (Liberarni univerzita politickych studii), ale v momente, kdy jsem mela zacit argumentovat a vysvetlit "proc" to zacalo trochu drhnout. A tak se stalo, ze jsem (nejspis definitivne) pristoupila k nove volbe, kterou je benatska univerzita Ca'Foscari. Puvodne se mi moc nechtelo priznat, ze se nejspis budu muset vzdat Rima, ale po par dnech pilnych "recherches" na tema teto univerzity zacinam mit pocit, ze jsem se do ni zamilovala. Je zde nekolik fakult, studenti SciPo se muzou zapsat na vsechny, vybrat si predmety z kazde... . Me nejvic zaujala faculta mezinarodnich vztahu s rozsirenim vyuky zapadnich jazyku a pak fakulta Orientalnich studii (chci totiz zacit s arabstinou a celkove si udelat prehled ve fungovanich muslimskych statu). Takze z puvodniho zklamani, ze nejspis na prvni misto ve svem motivacnim dopise nebudu psat LUISS ale Ca'Foscari (o state totiz nepochybuji, Italie je pro me jasna) se zacinam celkem tesit na dost odlisny zivot ve meste, kde nepotkate jedine auto, kde si misto litacky na metro kupujete "litacku" na vaporetto.
Takze ted zbyva poslednich par tydnu (doufam, ze dalsi pocity nejistoty uz nenastanou) nez bude potreba zalepit obalku a odeslat muj "dossier" do Parize, kde se jej ujme Paolo Modugno (asi nejstylovejsi profesor na scipo, jak jinak, je to Ital), ktery doufam, protoze me sam k Benatkam navadel, mi necha volny prochod.

Afficher l'image d'origine

Dost vymluv!

16. října 2015 v 21:26 | tess
Jsem zpet. Chci rict, jsem zpet na blogu. Dneska vecer nam zacinaji tydenni prazdniny, kterych se profesor konstitucniho prava vyjadril nasledovne: doufam, ze v teto fazi vaseho studijniho pobytu na Sciences Po uz vsichni vite, ze se nejedna o prazdniny, ale o studijni volno. Takze mala oprava, zacalo mi tydeni studijni volno. Dalsi dobrou zpravou je, ze je za nami uz polovina podzimniho semestru, to znamena toho nejhorsiho za cele dva roky v Dijonu. Dale je to take signalem toho, ze se krati cas, kdy si muzeme vybirat destinaci na 3A a zaroven, kdy se dozvime vysledky.

Co se mych poznatku za tuto prvni polovinu tretiho semestru tyka, musim rici, ze na zacatku roku jsem se do Dijonu vracela s nekolika dobre promyslenymi body:
1) neudelat stejnou chybu jako v prvaku, to znamena, netravit 24/24 ucenim, ale zaroven take delat jine aktivity (to byla velka vyzva, protoze na scipo se s casem nezertuje)
2) venovat vic casu vecem/predmetum, ktere me bavi
3) neflakat jazyky
4) zbytecne se nenervovat
5) nehadat se s lidmi
Zatim musim poznamenat, ze se mi vice mene dari. Vice mene proto, ze nektery bod se mi dosahnout podarilo, u jinych to zatim muze pokulhavat. Kazdopadne muj zivot se meni. Ja se menim. A mam z toho radost. Par let jsem zila tak, jak me meli ostatni zafixovanou, celkem mi to vyhovovalo, byla to dobra vymluva, protoze jsem z casti byla lina a z casti se bala neco menit. Nastesti jsem sebrala dost odhavy k tomu, abych sama sobe rekla "dost". Nechci byt takova, jakou me chteji mit ostatni. Chci byt takova, jakou se chci mit ja sama. Nyni jsou to dva mesice, co jsem zacala opravdu neco delat se svym zivotnim stylem a musim rici, ze jsem nikdy nebyla stastnejsi sama se sebou. Chozeni do fitka se stalo mym novym navykem stejne jako dobrocinné a charitativni akce a politicka setkani. Je mi lito, ze jsem nesebrala odvahu zmenit svuj zivot uz driv, myslim, ze bych si byvala usetrila hodne depresivnich i jinych mene prijemnych chvil.
Takze pokud se me ted nekdo zepta, ano jsem stastna, protoze asi poprve v zivote moje dobra nalada, stesti zalezi opravdu z vetsi miry na me, tak jak to ma byt.

Proto vam vsem, kterym pripada, ze se posledni dobou v zivote ztracite, nejste motivovani, pripadate si bez energie nebo i smutni: nebojte se sami sebe, nebudte tim, kym vas chteji mit ostatni, budte sami sebou!