Květen 2015

Cesi se neumi obleknout

28. května 2015 v 18:35 | tess |  Culture


Tak jsem skoro po pul roce zpet v Ceske republice. Na takove ty "kulturni soky" jako nahla zmena jazyka, zvyku (treba cas obeda, vecere), svetla (ve Francii slunce vychazi i zapada o neco dele nez v CR), jsem si za ctyri roky mezi Francii a Ceskem uz zvykla. Presto me pri kazdem navratu domu neco zaskoci. Tentokrat to bylo vice nez kdy jindy to, ze se Cesi neumi oblekat. Asi to zni hodne arogantne, snobsky. Bohuzel je to pouha konstatace. Francouzum se casto pripisuje "umeni se oblekat". Ja bych ovsem v tomto pripade skutecne mluvila o "neumeni se oblekat" v Cesku. Drive nez si pulka z vas rekne, ze na to "umet se obleknout" je potreba spousta penez a casu, bych rada rekla, ze toto neni pravda. Vkus neni jen o penezich, dobre obleknout se da i pres internetove obchody "z druhe ruky".

Chtela bych zacit rozebranim si tohoto "oblekaciho problemu". Do Ceska jsem se tedy vratila v sobotu. Prvni postrehy jsem si tak vezla uz z Prahy. O co slo? Leginy. Ano, i ja si je obcas vezmu (na dlouhou cestu autobusem treba). Co je na nich spatneho? Leginy sedi jen malo lidem. Urcite doporucuji se jich vyvarovat, pokud mate nejake to kilo navic, protoze tak tesne obleceni ukaze vsechny vase nedostatky (nebo spise prebytky).
Dalsi, co me sokovalo jsou uz treba "femmes d'un certain âge" (zeny pres 50 let), ktere si na sebe vezmou tricko koncici nad pupikem nebo minisukni a doslova tak vyvali, co by melo zustat skryte (nejaky ten spek na brise ci jinde).
Dalsim problem jsou barvy a kombinace veci. Dost me prekvapuje, ze ani lide, kteri evidentne maji dost prostredku na to, aby si koupili znackove obleceni, jej neumi skombinovat, takze vysledek vypada jako vesak draheho obleceni bez vkusu.

Tresnickou na dortu bylo pro me zjistit, jak se oblekaji mlade slecny/holky/zeny. Kdyz potkavate slecny zhuba v mem veku, ktere maji na sobe sukni tak kratkou, ze jim lze videt kalhotky (diky bohu, ze alespon ty mely...) a k tomu bud uplne pruhledne tilko nebo vystrih skoro az k pupiku, nelze se nad tim nezamyslet. Opravdu nechapu, jaky je pak vubec smysl toho, se obleknout, pokud obleceni nezakryva ani ty nutne casti tela. Tohle me opravdu sokovalo.

Lide zde by si meli uvedomit, ze tim, jak jsme obleceni, posilame svetu nejakou zpravu. Zprava, kterou posila vetsina Cechu je: "Chci vam vsem ukazat, jak je mi uplne jedno, jak vypadam, jsem natolik povzneseny, ze mi muze byt ukradeny cely svet."
Jeste smutnejsi je vsak zprava, kterou posilaji ty vyse zminene slecny. Podle meho nazoru jsme sami sobe nejlepsi vizitkou, vetsina lidi, nez s nami promluvi, nez si na nas udela nazor, nas vidi a uz tim, ze nas vidi si o nas dela obrazek, nalepi nam na celo etiketu. Bohuzel, podle meho nazoru, chybi mnoha ceskym divkam sebeucta. Asi to zni jako kruty rozsudek, ale jiny nazor na divky, ktere otevrene vystavuji sve prednosti nemam. Nevim, co ma podobne odvazne obleceni za ucel, podle me je to jen na sebe upozornit jako na snadnou korist, coz je pro me opovrzenihodne. Jak si maji divky/zeny vazit ostatni/muzi, pokud si ona samy sebe evidentne nevazi? Ja opravdu nemam nic proti sexy obleceni, ale takove se musi umet nosit. Vedet kdy a kam se take veci hodi a nezapominat na to, ze nechceme vypadat jako devka, ale jako zena, ktera se respektuje.

Ucta k sobe samotnemu. To je presne to, co se mi na Francouzich libi, i kdyz pro vetsinu vychodnich statu, kterym tato vlastnost chybi, znamena sebeucta snobstvi. Uz jsem sem psala par clanku o francouzskem zpusobu oblekani, presto bych rada zopakovala zlata pravidla:
1) Nikdy nekombinovat vice nez 3 barvy (a pokud mozno se vyhybat barvam jako ruzova, zelena, ... zkratka zamerit se na klasicke barvy)
2) Vzdy premyslet o tom, kam vlastne jdeme, obleceni adaptovat situaci

3) Premyslet o tom, jake lidi pripadne chceme oslovit
4) premyslet o tom, jakou zpravu chceme svetu predat
5) pred odchodem se na sebe podivat do zrcadla

Temito pravidly ale nechci rici, ze musite stravit hodinu oblekanim se, malovanim se (to uz vubec ne! Podle Francouzu a vseobecne muzu ze zapadu, kteri nejsou zvykli na "zmalovane" zeny, je nejhezci make-up, ktery zena muze pouzit, usmev!). Dulezite je v obleceni si pripadat svuj, pohodlne a pritom jej umet sladit s urcitou davkou elegance. Dobry vkus se ziskava s casem. A jak rekl jeden italsky navrhar, elegance musi byt nejprve v srdci, takze nezapominejte, ze i kdyz se krasne obleknete a nebude-li tomu vase chovani odpovidat, poslana zprava budu mit opacny dopad, nez byste si prali!


Gala na Sciences Po

22. května 2015 v 21:31 | tess |  Zivot na SciencesPo

Po dlouhe pomlce kvuli konci semestru a zkouskovemu pridavam uz druhy clanek za posledni dva dny. Ten dnesni bude o soirée Gala 2015, coz je takove hodne oficialni a pomerne prestizni zakonceni skolniho roku na nasem milovanem SciencesPo. Je to take prilezitost si uzit to, ze jsme studenty prave zde, v dijonskem gulagu a take rici "adieu" lidem, kteri se brzy rozprchnou po celem svete (2A) a mozna je to take prilezitost prohodit par slov s administraci, ktera je behem roku vice nez nedostupna.
Letosni Gala bylo organizovane projet-co gala. Vsichni jsme se sesli v 18h na SciencesPo na pripitek, par fotek a proslovu a pak se pomalu presunuli do jedne pomerne prestizni restaurace, kde probehla vecere a predavani cen, nakonec se jeste konal vecirek.
Pro me to byl jeden z nejhezcich veceru meho zivota, protoze jsem ho stravila se skvelymi lidmi. Bohuzel, jak uz se stava zvykem, jsem hodne z nich vcera musela dat sbohem. Nemam rada louceni, ale vim, ze k zivotu, ktery jsem si vybrala, tohle slovo bohuzel patri.
No, skolni rok sotva skoncil a ja uz jsem zvedava, jaka dobrodruzstvi me cekaji v tom pristim, poslednim v Dijonu a na nejakou dobu poslednim ve Francii. Ale ted jsou prede mnu tri mesice prazdnin!

Jak se ze me stal kavarensky povalovac

21. května 2015 v 23:59 | tess |  Zivot v Bourgogne

K Francii neodmyslitelne patri kavarny. Jsou soucasti kultury, historie, a ted take meho zivota. Uz kdyz jsem zila v Ceske republice, tak mi pri slovech Francie prichazel na mysl obrazek te typicke parizske kavarny s zidlickami otocenymi do ulice/namesti, aby se zakaznici mohli kochat krasou mesta nebo jen tak pozorovat kolemjdouci. V Nimes jsem si pak tento zvyk sama vyzkousela (pokud byste meli moznost mesto navstivit, doporucuji historické Café Courtois) a v Dijonu si jej zamilovala. Mozna je to tim, ze je tu o neco mene dobre pocasi, nebo tim, ze je vice uceni, ktere si chce clovek obcas nejakym zpusobem zprijemnit, a tak jej doprovodi dobrou kavou a prijemnou atmosferou.
Ano, v dobe zkouskoveho, ktere mam od minuleho tydne za sebou, se zivot neda zlepsit jinak nez tim, ze si odpoledne jdete na chvili sednou do jedne z tech historickych kavaren, ktere maji napojovy listek delsi nez jsou vase poznamky z macroekonomie (a to je co rici).
Miluju tu chvili, kdy prede me postavi chocolat chaud, miluji pomalu usrkavat z porcelanovych salku a divat se na zivot kolem, premyslet o lidech, kteri prochazi nebo na nic nemyslet a jen si tak vychutnavat ten moment. A musim rici, ze z "kavarensleho povalovani", jak to nekteri moji cesti pratele nazyvaji, se stala moje oblibena dijonska aktivita. Mrzi me, ze v Cesku neni tato kultura dostatecne rozvinuta, ze kavarna je zatim videna hlavne jako zdroj prijmu, coz znamena, ze kdyz vas servirka vyhani, jen co dopijete svou kavu, nemate moznost a ani chut si posedet, navic ve vetsine ceskych kavaren nejsou napoje na tak dobre urovni, aby stalo za to na ne zajit do mesta. Protoze ted odjizdim domu na prazdniny, zacinam se bat, jak se bez sveho kavarenskeho povalovani obejdu.