Srpen 2014

Co je to SciPo, aneb me prvni pocity po tydnu skoly

28. srpna 2014 v 22:16 | tess |  Zivot na SciencesPo

Goulag.
Pracovni tabor.
Vezeni.
Psychiatricka lecebna.
Za prvni tyden jsem slysela vsechna tyto lichotiva oznaceni ve spojitosti se SciecesPo Paris, nektere z nich pouzil sam rediltel dijonskeho kampusu. Takze pochyb nebylo ani na minutku: ulejvat se opravdu nebudu moci, protoze, jak dnes prohlasila vedouci konference konstitucniho prava: NENI CAS NA TO, MIT CAS! Coz mohu opravdu potvrdit. Prvni den skoly jsme totiz stravili nad vypracovavanim disertaci. A ve stejnem stylu probihal cely tyden, k disertam na opravdu zajimava temata (napr. Energeticka nezavislost, socialni dialog nebo treba elekronicka cigareta....) pribyly jeste prednasky, prvni ukoly. Zkratka uz mi cele SciPo pada na hlavu! Smějící se

Co se mi ale na SciencesPo libi je jeho vzkaz svetu, jeho logika. Mir a svetovy dialog. Libi se mi sedet v amphi vedle Belgicano-marocana a Australana, jit na obed s Cinankou a vecer treba pracovat na exposé s Italem. Lidé tady jsou ze vsech koutu sveta. Myslim, ze je to vyborny zpusob, jakym SciencesPo funguje: tim, ze vedle sebe posadi do jednoho salu budouci politicke osobnosti (prevzato ze situ scipo) z celeho sveta, je tak nauci videt svet opravdu jinyma ocima. Ocima jejich sousedu, pratel a jedine tak jednou mohou politici dospet v mezinarodnich zalezitostech k rozumnym rozhodnutim (nechci rici dobrym, protoze mezinarodni zalezitosti jsou vice nez komplikovane).
Zboznuju SciencesPo, zboznuju svuj novy vysokosklolacky, i kdyz ponekud hekticky, zivot a sve nove pratele :)

Jak to vsechno zacalo

25. srpna 2014 v 19:49 | tess |  Zivot na SciencesPo

Omlouvam se, ze jsem o sobe dlouho nedala vedet, ale muj zivot v Burgundsku mi pomalu nedovoli ani chvili spanku. Ano, je to tak. Tento kraj, prosluly vybornym vinem je opravdovym rajem vsech milovniku tohoto napoje, stejne jako vsech tech, kteri si chteji zkratka jen uzivat zivota.
Jak uz dva tydny nyni zjistuju, studenti SciPo si zivota skutecne uzivat umi. Uz si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem sla spat v nejakou slusnou hodinu. Tady se neustale poradaji apera, vecirky, party nebo jine sorties entre amis.
Prave ted se na jednu takovou chystam a rikam si, jak tezko se mi bude zitra vstavat do skoly! Ale myslim, ze jde skutecne jen o ten prvni tyden-integracni a pak uz na takove veci asi vazne nebude cas. Tim spise je potreba poznat sve budouci collègues uz nyni.

La petite chouette

9. srpna 2014 v 14:03 | tess |  Zivot v Bourgogne
Uz je to tyden, co se ze me stala Dijonnaise, co objevuji nove mesto a novy kraj. Mam pocit, ze tech 5OO km, ktere me deli od Nîmes, me neposunuly pouze do jineho mesta, ale snad i do jine zeme, nebo vesmiru. Ano, jsem porad ve Francii, ale i po trech letech na jihu se mi nyni zda, ze jsem v teto zemi poprve. Kdybych se o tom sama nepresvedcila, nikdy bych neverila, jak se muze kraj od kraje lisit. Jiste, kazdy ma sve pro a proti. A v Dijonu nejsem tak dlouho, abych jej mohla soudit. Je to zvlastni misto. Rano sviti slunicko a o pet minut dele se prizene priserny dest, clovek zde zkratka musi neustale chodit vyzbrojen destnikem. Lide jsou tu jini. V necem vice francouzsti, v necem se zase vic podobaji nam...
Minuly tyden jsem zde stravila s clovekem, ktery je v mem zivote ze vsech nejdulezitejsi a spolecne jsme procestovali velky kus Burgundska, navstivili vinne sklipky (a to hned nekolik!), mesta a stravili krasne chvile.
Jenze ted jsem sama ve svem novem domove a musim priznat, ze je mi trochu smutno. Jiste, zbyva tu mnoho veci na poznavani a objevovani, jenze samotnemu se cloveku nikdy moc nechce. A tak mohu byt vdecna sve nove skole za to, ze mi poskytla ten dlouhy seznam povinne cetby, ktera mne snad zamestna do doby, nez prijede Sandra (nova spoluzacka, ktera leti na skolu az z Ciny a ktere jsem nabidla nocleh na par dni), moje ceska spolubydlici, Edita, studentka SP z Kosova a jeste dve slecny z Lotysska (vazne jsem zvedava, jak se vsichni k nam do bytu vejdeme Smějící se).
Asi bych mela uzivat poslednich 10 dnu prazdnin.
A rozhodne bych chtela podekovat sve mamince za krasne straveny tyden.