Duben 2014

Pâques a vsechno kolem

19. dubna 2014 v 19:20 | tess




Tak jsem si tento tyden udelala mensi "vylet do Dijonu" (ve skutecnosti jsem tam jela na zkousky na VS....) a nyni jsem zpet v Nîmes. Jako souvenir jsem si privezla peknou rymu, novy uces a spoustu novych pratel. A ted se citim soulagée.
Hned po prijezdu me cekala jeste jedna pisemka z ekonomie a pak jsem si opet sbalila sve zavazadlo a sup k Roxanne (moje nejlepsi kamaradka uz od 1ere, u ktere jsem jiz stravila nekolik krasne prijemnych vikendu, lonske Velikonoce mezi nimi).
Dnes jsme si udelali slunecny vylet do Les Beaux-de-Province, coz je moc penke male mestecko na obri skale, kde jsme navstivili v byvalem kamenolomu vystavu Klimta http://www.carrieres-lumieres.com/, a obedvali v jedne uplne uzasne provensalske rodinne restauraci.
Zitra se chystame k Roxanninym prarodicum na venkov a pokud to bude jako loni, tak doufam, ze tu sebevrazdu vidlickou a nozem preziju alespon v ramci moznosti. Tady take budeme tradicne hledat cokoladova vajicka po zahrade. Takze se mam na co tesit!
To se ovsem neda rici o pristim tydnu, ceka me totiz ustni maturitni zkouska ze spanelstiny....

Proč jsou Francouzsky Francouzskami a já pořád ve stresu

3. dubna 2014 v 22:30 | tess |  Culture
Musím přizanat, že tato otázka mi nedává spát už tři roky: Jak to ty Francouzsky dělají, že jsou neustále krásné, štíhlé, tajemné a přitom plné energie? A proč já, přestože s nimi žiju už tři roky, jsem neustále ve stresu, unavená?

Samozřejmě bychom mohli říci, že se tak již narodí. Mají to prostě v krvi. Jenže to asi nebude zas až tak jednoduché. Ano, do určité míry je jejich kouzlo dědictví předávající se z generace na generaci. Jenže to nestačí. Je v tom určité tajemství. Tajemství francouzského savoir vivre. A ja se mu snažím už dlouho přijít na kloub. Tak se s vámi nyní podělím alespoň o tu část, kterou jsem už rozluštila.

1) Proč Francouzsky vypadají stále dobře
Je to pěkná nespravedlnost. Francouzska si na sebe může vzít starý vytahany stvetr po starším bratrovi a přepásat jej páskem z tátovy skříně a bude vypadat, jako když sestoupila z přehlídkového mola. Jistě, je v tom jisté nadání. Ale zároveň Francouzska je vždy přesvědčená o tom, že vypadá dobře a posílá tuto zprávu všem ve svém okolí, nikdy by si nestěžovala na sukni, co jí je malá, nikdy by neřekla, že se v něčem necítí. Každý jí vzhled pochválí a ona se vždycky jen koketně usměje s medovým merci. Takže vlastní pocit je hodně důležitý.
Francouzsky se velice málo malují, takže vypadají přirozeně. A hodně dbají napokožku, takže používají neskutečné množství hydratačních (100% přírodních) krémů.
Vlasy si myjí každé ráno, což je probudí a ke všemu se jim nikdy sestane, že by je měly mastné nebo špatně vypadající.
A vždy krásně voní. Ovšem není potřeba se jich ptát, co mají za parfém (stejně vám to nikdy neprozradí).
Nemají žádné idoly (kromě YSL ...) inspirují se všede, hlavně na ulici.
Zkoušejí, kombinují, ale přednost dávají tmavým klasickým barvám, které doplní výrazným doplňkem.
Chodí narovnaně a hledí před sebe, nikdy se nedívaí na nohy (což já dělám pořád...). A pořád se tajupně pousmívají....
Bref, jsou krásné, protože ví, že jsou krásné.

2) Francouzsky se cítí dobře ve své kůži
Myslím, že tohle bude především zásluha správného stravovacího systému. Vážně nechápu, jak můžou vydržet nejíst mezi jídly (já to nevydržím). Nikdy nevynechají žádné z těch tří jídel (což taky není můj případ..) a jí pořád ve stejnou dobu. Takže jejich tělo má skutečně pevný režim, který funguje a tím, že dodávají svému tělu to, co potřebuje (všeho s mírou, neboť, jako říkají, není to kantita, ale kvalita, která se počítá). Toto také přispívá k tomu, že nejsou ve stresu a že nejsou unavené (skutečně!).
Francouzsky umějí říci ´´non, merci´´. Zkrátka vědí, kdy přestat.

3) Kouzelná zahrada
Francouzsky si pěstují takovou kouzelnou zahradu. Mají takové to něco, co je zkrátka jen jejich, o čem nikdo jiné většinou neví a kam se utíkají schovat, když mají dost tohohle světa. Jsou tajemné a nikdy nevypráví svůj život -ani svým nejbližším -nebo lépe řečeno, když už něco osobního řeknou, je to jen to, co je opravdu nezbytné říci. Tím ůstávají stále tajemné, neznámé a přitom blízké lidem kolem. A muži pořád žádané. A když už se jich náhodou na něco zeptáte, tak prostě pokrčí rameny, jako by to měla být dostačující odpověď. No, minimálně je to odmítnutí odpovědi. A také skrývají své pocity před lidmy. Buď je znáte natolik dobře, abyste věděli, co si opravdu myslí, nebo máte smůlu. Francouzsky jsou velice společenské, ale zároveň znají limit mezi tímto světem a jejich tajnou zahrádkou.
Dokážou se nadchnout pro maličkosti, které prozáří celý jejich den i tvář, takže z nich srčí energie.
Na nic nespěchají, věci dělají v klidu, s rozvahou a vášní. Anebo vůbec.

Tenhle článek bude mít určitě ještě pokračování, protože Francouzi/Francouzsky, to je nekonečné téma, které mě fascinuje.

Menší rekapitulace pro dnešek: sebevědomí, tajemství a vytrvalost!

S tímto vám všem přeji krásný víkend. Já ho strávím na yachtě !