Červen 2013

Best friend

26. června 2013 v 11:20 | tess |  Inspiration
J´aime écouter. Cela m´a permis d´apprendre énormement de choses. La plupart des gens n´écoutent jamais.
Ernest HEMINGWAY



Tak jako tolik Francouzek přede mnou i já jsem zaprodala svou duši ve chvíli, kdy jsem poprvé vzala do ruky Moleskine. Moleskine, tak se svého času přezdívalo malým černým nenápadným zápisníkům. Takovým, do kterých si psal Hemingway, kreslil Picasso či Van Gogh.
Musíte jej držet v ruce, abyste pochopili, že je to mnohem více než pouhý zápisník. Musím vás ale varovat, jakmile se jej jednou dotnete, už se od něj nebudete moci odloučit!

Je veux etre Rimbaud ou rien

25. června 2013 v 11:23 | tess |  Život na Daudetu
Je suis venu trop tard dans un monde trop vieux
MUSSET



Ca y est. C´est fini.
Další rok za mnou.
Jsem opět o něco dál. Dělám bilan svého premieru na Daudetu. Minulý rok byl krásný. Vše bylo nové, vše bylo krásné. Ale letošní rok byl výjimečný. Tolik se toho stalo. Poznala jsem tolik nových lidí. Poprvé za 19 let jsem opravdu spokojená se svým životem, sama se sebou. Cítím se skvěle, ve všech stránkách života.

Venku je krásně. Slunce svítí, mistral mi cuchá vlasy. Ležím na trávníku pod olivovníky, dívám se na Tour Magne, tak jako již tolikrát předtím. Je mi dobře. Poslouchám tlukot jejího srdce, tak jako ten toho, kdo leží vedle mě.
Maturita premieru je za mnou. Výsledky uvidíme za dva týdny. Do té doby MDE, MEF, moře, pláž a všechno, co k létu patří.

On n´est pas sérieux!

14. června 2013 v 9:43 | tess |  Život na Daudetu
On n´est pas sérieux quand on a dix-sept ans
- Un beau soir, foin des bocks et de la limonade
(...)
RIMBAUD


On n´est pas sérieux, quand on a dix-sept ans (nebereme věci vážně, když je nám 17), to jsou první veše Rimbaudovy básně Roman, kterou napsal, přestože mu tehdy bylo pouhých 16.
On n´est pas sériux... myslím, že přesně tohle ke studentskému životu patří. Někdy nám, pilným daudeťákum, ovšem není přáno. Jako třeba nyní. Ve skříni se nám totiž schovává něco strašného. Něco, co nás paralizuje. Něco, co nás všechny přikovává ke stolu a židly s knihami v ruce. BAC.
I já jsem se dočkala. Loni touhle dobou už jsem byla na prázdninách. Letos jsem se přestěhovala do světa velkých. Do světa premieru ES (což znamená bac z francouzské literatury, chemie, biologie a fyziky). Do světa Montaigne, Rimbauda, Huga...všech těch Velkých. Miluju literaturu a francouzských způsob výuky v hodinách literetury mi naprosto vyhovuje. Žádné učení se nazpamět jmen, dat a názvů děl. Ne. Spousta knih, spousta vět mezi řádky. V literatuře se skrývá tolik! Tolik vědění těch, co byli před námi. Tolik krásy. Chci být Chauteaubriand nebo nic. To řekl Hugo, sám dnes považován za velkého. Škoda jen, že všichni tihle velcí již zemřeli. Ale, jak napsal Pascal, stáváme se velkými tak, že si uvědomíme vlastní maličkost.
Ano, literatura mě fascinuje. To ovšem nemohu říci o svt, fyzice a chemii...
Za týden už bude písemné části konec. Do té doby mi přejte Merde!

Un de ces jours

6. června 2013 v 20:45 | tess
<< Je m´en allais. Les poings dans mes poches crevées.
J´allais sous le ciel, Muse! Et j´étais ton féal. >>

RIMBAUD, << Ma Boheme >>


Nemám ráda konce.
Pozvánka k maturitě jasně ohlašuje, co mne čeká v blízkých dnech. Takové ty formality, třeba vracení učebnic, hlásí závěr školního roku. Konec druhé části mého daudetského dobrodružství.
Jedno pevné obětí.
Někdy vzpomínám na tu, kerou jsem byla, než jsem přijela do Francie. Zdá se mi to tak dávno. Většinou se usměju. Jak jen se lidé mění. A jen tak zřídka se vrací zpět. Proč je tak těžké udělat krok vzad?
Jsem voyageuse* . Co mě pohání pořád dál? Z místa na místo? A nikdy zpět. ...
Sama nevím. Jsem fille du vent .
Když sledujete vítr, proud řek nebo třeba jen své sny, musíte se naučit přinášet oběti.
A škrtnout slovo Adieu z vašeho slovníku.
Nikdy už neříkám ´´ sbohem´´. Na to, abych tohle slovo mohla použít, jsem pochopila, jak je život nevyzpytatelný. Je to, jako bych stála ve velké hale a kolem se míhaly stovky lidí, kteří však nejsou z vaší dimense. A čas běží. Běží. Jen jedním směrem. Jen tam. Nikdy zpět.
Někdy rozeznáte tvář jednoho z těch lidí. Orloj zaskřípe. Zpomalí snad? ...

Lidé z našich životů odcházejí a jiní přicházejí. Každý z nich z nás činí ty, kterými jsme. Někteří se zapíší do našich deníků, do našich srdcí, duší.

Někdo odchází. Un ami pas comme les autres. Un fils du vent, une ame soeur. **
A neloučí se jen tak. Nebyl by to on.
Pár slov na opuštěném kamenném schodišti. Pár tichých úsměvů. Žádné sliby. Žádné planné řeči.

Jedno pevné obětí. Poslední? Kdo ví...
Nemám ráda konce.
Ještěže na ně doopravdy nevěřím.
Nikdy neříkám ´´sbohem´´.
Proto i dnes říkám : A un de ces jours, Yann... ***




*lidé žjící v karavanech a bloudící světem
**fils du vent-syn větru
ame soeur- spřízněná duše
***A un de ces jours- jednoho dne se shledáme