Květen 2013

L´amant

31. května 2013 v 22:58 | tess |  Culture
<< Les ames se rencontrent sur les levres des amants >>
SHELLEY

Bezcitné anticyclones obklopily celou Evropu. I Nimes. Avsak dnesní den byl slunečný, dnešní večer bude magický. Nic jej snad nemůže zničit. Ani vidina nedělní písemky z češtiny, ani diserta s M. Aicartem v pondělí ráno. Tohle zůstává ve škole.
Ráno jsem se po své tradiční páteční procházce po trzích setkala s MDE a administrací školy, abychom projednali jeden z mých nových projektů, o kterém napíši, až to bude více aktualní. Následovala hodina ekonomie a španělštiny, setkání s Mme l´Ambassadeur, večer koncert. Ale dnešek zdaleka nekončí. Právě naopak. Teprve začíná. ...

Už nějakou dobu se pohybuji ve vysokých kruzích francouzské společnosti. A neuniklo mi, že zde stále přetrvávají určitá clichés. Tihle lidé jsou Ti Francouzi. Štíhlé drobné dámy s drdolem a velice seriozním pohledem. Velice vážní někdy mírně arogantní páni se skleničkou cognac v ruce. Ach, jak typické. Tihle lidé se považují za střed vesmíru, přesto to nevyznívá namyšleně. I tak v této společnosti přetrvávají určité inegalités.

Na tenhle blog jsem chtěla psát o životě ve Francii. O svých studiích. O Francouzích. Pomalu se mi daří dostat se jim pod kůži. A tak zjišťuji, jaký význam pro Francouze má slovo l´amant . V doslovném překladu toto slovo znamená ´milenec´. Ovšem ve skutečném francouzském životě mu snad nic není vzdálenější.

L´amant aneb Francouzky o Francouzích
Důležité je pozorovat. Nenápadně. Muži si často myslí, že když si obléknou košili a pěkné kalhoty zmatou nás. Ano, je pravda, že každá z nás touží po tom seriozním muži, co je vtipný, vážný, dobře situovaný. Jenže ne všichni muži v oblecích jimi jsou. A jak poznat ty, kteří jsou ti, za jaké je považuješ? Když tě nějaký zaujme, sleduj gesta, jak se směje, jak chodí a mluví. A nejdůležitější jsou oči. Podle těch poznáš, zda je ten, za koho jej máš.
(...) L´amant... je Někdo. Je to ten, kterého když vidíš, víš okamžitě, že je to On. Je to přítel. Je to otec a je to profesor. Milenec a noční můra. A jen na jeho rtech se vaše duše setkají. Je to pouto. ...

L´amant aneb Francouzi o Francouzkách
Když vejdu do místnosti, rozeznávám dva typy žen. Ty, co jsou v centru dění, hlasitě se smějí, jsou sexy, všichni se kolem nich točí. A přiznávám, že jsou objektem touhy-na jednu noc. Pak jsou zde ženy, které se snaží vypadat nenápadně. Konverzují diplomaticky někdy v postraní, čas od času se nenápadně podívají do středu a myslí si, že je nikdo nevidí. Jsou oblečené nenápadně a přesto svůdně, žensky. Usmívají se a ty se jen ptáš, co se jim tak honí hlavou. Pak jen to pokrčení rameny. Tak to umí jen Ony. Cíle obou skupin žen jsou ty samé, jsou na lovu. Jen ta druhá skupina se to snaží skrývat. Jsou tajemné a mnohem víc nebezpečné. Myslí si, že jsou velitelkami. A také jimi jsou.
...L´amante je Někdo. Je to osobnost. Je to múza, co ti nedá spát od první chvíle, co ji vidíš. Je to motýl. Chvíli jej máš na dlani a vzápětí už mává křídly. A ty se jen bojíš, že je zlámeš, protože ji nechceš zranit, chceš ji jen držet na dlani. A když ji políbíš, más pocit, že se vaše duše setkaly.

Když se někdy bavím s Francouzi, musím se usmívat. Jsou tak specifičtí. A když je pochopíte, stanete se jednou/ jedním z nich.
A pak se váš sen stane realitou, každá noc magickou a každé ráno novým začátkem.

L´ami pas comme les autres?

25. května 2013 v 22:37 | tess |  Culture
V poslední době se toho děje tolik, že ani nestíhám o všem napsat. Mám hlavu plnou myšlenek. O všechny bych se chtěla podělit. Dnes jsem třeba s Maison de l´Europe a Mouvement européen de France asistovala na programu Gitans, Tsigans voyageurs cherchent leur place dans l´Europe (Romové hledají své místo v Evropě). Bylo to velmi obohacující (pokud budu mít příští týden čas, napíšu o této události samostatný článek).
V době, kdy je každá vteřina drahá se musím učit faire des choix (dělat rozhodnutí). Proto jsem se dnes rozhodla napsat článek o tématu, který mi již nějakou dobu leží na srdci.




Ve Francii mne překvapuje spousta věcí. I po dvou letech, které jsem zde již strávila.
Tento článek jsem nazvala l´ami pas comme les autres?, což v překladu znamená přítel, co není jako ostatní? Nenechte se zmílit, nehodlám psát o milencích či milenkách, přestože se ve Francii často říká, že milenka zde má větší moc než královna. Chci napsat článek o vztazích mezi Francouzi a jejich bývalými polovičkami.
V Česku je poměrně časté, že když se s někým rozejdeme/rozvedeme, moc spolu dál nevycházíme, jak by řekli Francouzi on se fait la gueule (nevycházíme spolu, hádáme se, opovrhujeme druhým). Někdy druhého ´´jen´´ ignorujeme. Zkrátka se snažíme zapomenout, že pro nás kdysi byl prvním člověkem na světě.
Francouzi mají na všechno poněkud jiný úhel pohledu.
Následující ´´témoinage´´ je složen z mých vlastních zkušenností i z názorů získaných na toto téma od Francouzů.

Francouzi jsou často považováni za velice vášnivý národ. Možná by leckdo čekal, že jejich rozepře budou také tak vášnivé a budou končit předměty létajícími ve vzduchu. Opak by mohl být pravdou. Francouzi se nikdy neloučí s nikým ve zlém. Vše musí proběhnout přátelsky.
Když zmizí veškerá vášeň, je normální, že dva lidé už spolu nebudou chtít být. Ale, ten člověk, proti kterému stojíš, pro tebe byl kdysi celým světem, částí tebe. Proč chtít zavrhnout kus sebe? Proč si dělat nepřátelé? Nikdy nevíš, kdy budeš potřebovat právě jeho pomoc, rameno na pláč nebo společnost na osamělý večer.
Zdá se to logické...
...Nemusíte být nadále nejlepšími přáteli. Začněte nový život, nezávisle. Ale proč nebýt vůbec přáteli? Nedávno byl důvod, proč jste byli spolu. Nějakým způsobem jste se obohacovali. Proč v tom nepokračovat? Nestýkat se dále i třeba se svými novými polovičkami na boelingu, vycházkách...?

Pamatuj si všechny. Všechny muže, kteří projdou tvým životem. Pamatuj si sebe, tu kterou jsi byla, když oni byli po tvém boku. Pamatuj si ty, se kterými jsi strávila kus svého života. I ty, kteří byly tvými l´amant . Pamatuj si ty, se kterými jsi pouze flirtovala, stejně jako ty, po kterých jsi pouze toužila. Protože oni si tě pamatují. Protože pro ně stále existuješ. Nikdy nevíš, kdy se ti právě jejich známost bude hodit. Buď diplomatická. Vzpomínáš si na dárek ve velké krabici? Krabici, ve které byla další krabice a v ní další a další ? Každý z těhle mužů je jednou z těch krabic. A v té poslední se skrývá to malé vzácné cosi...
A ty musíš sundat jeden pozlacený obal za druhým, aby jsi se k tomu dostala...

Jak francouzské! A jak snadno to funguje. A víte, že život je pak možná o něco snažší? Proč neudělat z nepřátel přátele?


Ma boheme

24. května 2013 v 22:28 | tess |  Česká sekce v Nimes
< Je ne parlerai pas, je ne penserai rien. Et l´amour infini me montera dans l´ame>

RIMBAUD



Mé cestování a poznávání světa, nebo alespoň Francie, pokračuje. Každý nový odjezd, každý nový poznaný člověk, ochutnaná věc, mi davají poznat samu sebe.

Představte si staré kamenné domy, modrou oblohu, krávy se zvonkem na krku pasoucí se na loukách. Kdybych tohle typické francouzské cliché neviděla minulý týden na vlastní oči, věřila bych, že takovéto výjevy existují už pouze na starých pohlednicích. O hodně bych přišla.

Každý rok nás město v období nimské Féria de Pentecote vyšle na výlet, neboť zůstat v Nimes, kde se dnem i nocí prohánějí rozzuření býci, sangria teče proudem a sjede se sem snad celý svět, připadá všem pro české studentky příliš nebezpečné.
V tomto duchu jsme minulý pátek v 5 ráno odcházeli z internátu a směr CHARENTE MARITIME (kousek od Bordeaux). Jeli jsme dvěma minibusy (jeden řídila naše velice statečná česká asistentka a druhý Mr. Sadorge). Cesta byla douhá (8hodin), ale bylo krásné pozorovat, jak se krajina pomalu měnila. Ubytované jsme byli v gites, což jsou staré typické chaty, v opravdu francouzské campagne (venkově). Bylo to nádherné. Navštívili jsme spoustu zajímavých míst: Cognac (kde jsme měli možnost podívat se do muzea cognacu a ochutnat jej), La Rochelle, l´ile d´Oléron (kde jsme ochutnaly ústřice), Rochefort,...a na zpáteční cestě jsme ještě navštívili nejhlubší evropskou propast Gouffre du Padirac.

Z celých těch 5 dnů jsem byla nadšená. Znovu jsem měla možnost poznat nový kraj, nové zvyky i nové lidi. Bylo to moc příjemné.

P.S. fotky přidám do galerie někdy příští týden :)

On the road

12. května 2013 v 23:17 | tess |  Život v Nimes
<<I was suddently left with nothing in my hands but a handful of crazy stars. >>
On the road

Když jsem se před chvílí dívala na tyto stránky, nemohla jsem uvěřit, že uběhl teprve týden od mého poslednho příspěvku. Tolik se toho stalo! Tolik se toho změnilo! Mám pocit být zase o kousek dál. V mém revizovaní na bac, v mém pobytě v Nimes, v mém životě...

Kde začít?
Minulé pondělí odstartovalo poslední kolo letošního nimského dobrodružství. Jak jinak než hned 3 písemkami z ekonomie. Zárověň byl pro mne 6. květen velkým dnem. Dnem premiery Parcours tcheque (české trasy v Nimes), který jsem po několik měsíců tvořila s MDE (Maison de l´Europe, Dům Evropy). Není nic krásnějšího, než vidět, že celé týdny práce se vydařily, že máte úspěch. A my jej měli. Nejenže se parcours povedl výborně, ale i jsme sklidili velice positivní kritiku v tisku i od Député pour la Commission européenne du Gard (poslance pro Evropskou komisi za Gard). Já spíš byla ráda za jednoho člověka, který mě hodně podpořil v célé mé práci.

Jestliže pondělí byl velký den, pak úterý (7.5.2013) byl dnem s velkým D. Konalo se totiž otevření nového informačního centra evropského dění v MDE, což by se pro MDE dalo brát už samo o sobě jako velká pocta. Této události se navíc zúčastnili lidé z vedení snad všech orgánů EU (za Gard). Je zvláštní vidět všechny tyhle lidi jít za vámi, bavit se s nimi o problémech Evropy, ekonomii, police. A oni vás neberou jako nejakou idiotku z gymplu, ale jako někoho, kdo je s nimi férový soupeř v této konverzaci. Ale důležitost všech padla před přítomností jedné určité osoby.
Nakonec jsem ještě byla přemluvena ředitelem eurosystemu Banque de France, abych se všemi poveřečela a dostalo se mi pocty obdržet tu novou 5eurovou bankovku, která oficialne ještě není v oběhu.

Následovalo 5 dnů volna. Ty jsem strávila tak nějak rozběhaně. S dijoňaky, učením, u rodiny s Roxannou...

Jen se dívat ven z okénka auta, na vinice, na Provence, na život. Cítít vítr ve vlasech, slunce na tváři a před sebou mít nikde nekončící cestu. Slyšet smích, smát se. V tu chvíli je celý bac blanc z ekonomie daleko, daleko na intru, v Nimes.

Za jeden týden se toho tolik událo. Tolik změnilo.
A přesto mi něco říká, že tohle všechno je pouhý začátek. Ta cesta přede mnou/ před námi teprve začíná.

Là-bas

4. května 2013 v 23:04 | tess |  Život v Nimes
La-bas, faut du coeur et faut du courage
Mais tout est possible a mon age
Si tu as de la force et la foi
L´or est a la portée de tes doigts
C´est pour ca que j´irais la-bas

Jean-Jacques GOLDMAN

Často se mne lidě ptají, kde se cítím víc doma.
Je to složitá otázka.
Když jsem dnes ráno mávala na letišti mamince, opět, bylo mi trochu smutno. Možná se mi tak úplně nechtělo.
Pak jsem si sedla do čekací místnosti, vedle me si po chvilce přisedla skupinka Francouzů středního věku.
Byli tak typičtí! Tak francouzští. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že přesně to mi chybělo. Tohle, moře a francouzský chléb.
Poslední kolo letošního nimeského dobrodružství je odstartováno.
Prázdniny končí zítřkem.
Já jsem přiletěla do Nimes již dnes.
Miluju létat letadlem. Pokaždé, když vyhlédnu z okénka, svět se mi zdá tak velký, přestože vše je tak malé. Miluju ten pocit, kdy letadlo proráží mraky, aby se vzápětí ocitlo nad bílou duchnou. A kolem jen modro. A slunce hřeje do tváře.
Miluju přistávat v Marseille. První, co člověk spatří z Francie je nekonečné moře.
Přistáli jsme s předstihemm, takže jsem krásně stihla vlak.
Miluju ve Francii jezdit vlakem, dívat se na moře, na vinice, na stáda divokých kamargských koní.
Miluju Daudet, když na dvoře rozkvetou kaštany, svítí sluníčko.
Jen jsem si nechala na intru věci a šla jsem se projít, musela jsem zkrátka užívat tak nádherného dne. Mým cílem se staly žardány, mé oblíbené místo v Nimes. Dnes jsem do nich vkročila poprvé po 14 dnech. A jako by to bylo vůbec poprvé, jsem se nechala unést kouzlem tohoto místa.
Při zpáteční cestě mě oslovila skupinka Francouzů, ptali se, jestli si s nimi nechci zahrát pétanque. Řekla jsem ano.
Další věc, kterou na Francii miluju je, že na každém kroku, ve vlaku, v kavárně, neustále potkávám nové lidi. Některé už možná víc neuvidím, s některými se vytvoří jakési pouto. A každý z nich mně nějak obohatí, nikoho z nich nejspíš nezapomenu.

Francie mne změnila, cítím to, když se vracím do Česka. Vzdálila jsem se svému bývalému životu tam, tak jako lidem, kteří do něj patřili.
Nemůžu sama ohodnotit tu změnu. Ráda bych řekla, že ze mne Francie udělala lepšího člověka.
Rozhodně ze mě udělala tu, kterou jsem.

Une vie moins ordinaire

1. května 2013 v 22:43 | tess |  Život v Nimes
"Jamais de fin, pas d'eau dans le vin, pas d'heures qu'on ne puisse dépasser d'hiver en été."
Gregory LEMARCHAL


A co kdyz vse, co povazujeme za realne je pouhou predstavou, vyplodem fantasie nekoho jineho? Existujeme skutecne? Stipneme-li se, citime bolest, je to znamka toho, ze zijeme? A co je to bolest?
Po udalostech minulych prazdnin jsem mela nejakou dobu pomerne strach vratit se zpet, do Cech, do Pisku, domu.
Ale utek neni reseni.

Posledni vikend pred navratem byl skvely, straveny se skvelymi lidmi, plny novych zazitku. A prazdniny? Je to zvlastni, ale opravdu narocne....cele dny musim sedet doma nad ucenim a ani tak nestiham vse, co bych si stihnout prala. V utery me ceka maturita na necisto z francouzstiny (pisemna cast), dalsi tyden pak ta z biologie, fyziky,chemie, ekonomie, sociologie a politickych ved a uvodu do prava...
Ceka mne ale take spousta krasnych veci. Uvidim se se vsemi, kteri mi tak moc chybi, kdyz jsem v CR. V pondeli je premiera Parcours tchèque (Ceske trasy v Nîmes), kterou jsem zorganizovala ve spolupraci s Maison de l'Europe (Dum Evropy), v utery jsem pozvana na otevreni noveho informacniho strediska soustredeneho na soucastne evropske deni. Bude zde zastupce Evropske komise, mozna nekdo z televize a ja si tam mam udelat proslov. No, uvidime. Nastesti s sebou budu mit nekoho, kdo mne podpori Mrkající a kdo mne doprovodi a s kym urcite stravim skvely vecer. Ve stredu prijedou dijonaci do Nîmes. A o prodlouzenem vikendu jdu opet k Roxanne! A pak jsem toho jiste spoustu zapomnela zminit!

Miluju zivot, kazdy den mi prinasi nove zazitky, nove poznatky, kazdym dnem se citim bohatsi o nove zkusennosti. Kdyz jsem odijizdela do Francie, citila jsem se mala. Nyni jsem pochopila, ze ja nejsem mala, ale ze svet je velky.
Lide z nasich zivotu odchazeji a novi prichazeji. A kazdy z nich na nas zanecha stopy. Nebranim se tomu.


P.S. brzy pribydou v Mes photos konecne fotky z karnevalu a z poslednich tydnu.
Zde davam video klip mych kamaradu, ve kterem se asi na 1 vterinu na konci objevim