Duben 2013

Apres nous, la déluge!

19. dubna 2013 v 0:06 | tess |  Život v Nimes
<<Et notre seule peine est de vivre et d´attendre et d´ignorer l´espoir. >>
ALIGHIERI


První, co mne vzbudilo dnes ráno byly sluneční paprsky tiše se vkrádající do mého pokoje a sladká slova: Pour que ce jour compte comme s´il était notre dernier.
Pár zamžourání na displej mobilu a rozespalý úsměv.


Po škole jsem ležela na trávníku v žardánech pod Tour Magní, nade mnou větve olivovníků , modré nekonečné nebe a pár veršů od Lamartina. Bylo mi dobře.
Od dnešního odpoledne se považuji na prázdninách, přestože mě zítra čekají ještě dvě hodiny a pak ještě celý jistě víc než báječný víkend ve skvělé společnosti. Písemky napsané, bac blanc z frj za mnou. A já pořád v plné síle.
Sama se poslední dobou divím, kde beru tu energii. Předešlé týdny byly náročné. Kromě školy tu byla spousta práce : Setkání s M. le Recteur, conférence de Mme Lalumire,... ale všechno se to nakonec nějak vzvládlo. Troufnu si říci, že dokonce dobře. Mám pocit, že můj život má konečně nějaký smysl. Dělám, co mě baví, jsem štastná a lidé kolem jsou šťastní a to mne naplňuje pohodou a energií. Protože každý z nás je pouze tím, kým jej dělají ostatní.

Chci se každé ráno vzbouzet a vědět, že dnešek bude krásnější než včerejšek.

Bourgogne

7. dubna 2013 v 22:32 | tess
´´Avant tout les artistes sont des hommes qui veulent devenir inhumains.´´
APOLLINAIRE


Prázdniny začínají za dva týdny. Příští týden je proto, jako obvykle, ve znamení velké hromady písemek a Bac Blanc z francouzštiny (ústní část). Tahle chvíle by se tedy mohla zdát vhodná na udělání si menšího čtyřdenního výletu. Kam? No přece do Dijonu!
Česká sekce v Dijonu pořádá každý rok tvz Spectacle tcheque. Protože nás na něj letos pozvali, vydal se celý premier a seconde (terminale měl bac blac....) do Bourgundska. Za tři hodiny strávené v TGV jsme ztratili 10°C, což bylo zpočátku trochu nepříjemné. Nicméně nám to nezabránilo v objevování nového kraje.
Spectacle se vydařil, musím říci, že dižoňáci odvedli skvělou práci (téma bylo: L´Histoire d´un homme - příběh jednoho člověka-Čecha).

Ubytovaná jsem byla v Dijonu u Hanky, která studuje na SciencesPo. Protože právě tato škola je i mou vysněnou destinací, měly jsme si o čem povídat.
Myslím, že jsem toho nikdy nenaspala míň! Lidi ze SciPa se totiž prý poprvé za celý školní rok nemuseli nijak moc učit, takže celý víkend byly nejrůznější Sorties. Ale stály za to. Ono totiž, když se řekne, že SciPo sortuje, neznamená to, že se všichni nahrnou do nějakého zapadlého špinavého baru a všichni se opijou. Ne. Vyberou si luxusní bar (nebo kavárnu), dají si skleničku vína nebo kir (místní nápoj z vína) a budou celý večer živě diskutovat o politice, ekonomii, ...
Byl to příjemně strávený čas.

V sobotu jsem se jestě vydala do Beaune, město asi půl hodiny od Dijonu.
Co přímo bilo do očí, byl kulturní rozdíl mezi dijonským krajem a tím nimským. Stavba města ani chování lidí či počasí se vůbec nedá srovnat. Nechci nic soudit, každé má svě pro i proti.
Z Dijonu jsem si přivezla nejen spousty vzpomínek a nějakou tu hořčici, ale také pěknou rýmu, se kterou odstartovávám nový týden. Jak jinak, než disertací z francouzštiny....

Week-end de Paques chez Roxanne

1. dubna 2013 v 23:07 | tess |  Culture
"On ne perd rien à être poli sauf sa place dans le métro." Tristan Bernard

Tak letos jsem strávila své první francouzské Velikonoce (francouzsky Paques) a to u své nejlepší kamarádky Roxanne, se kterou jsem celý první půl rok dělala své TPE. Tento víkend jsme plánovali už od Vánoc, takže asi není překvapením, že se vážně vydařil. Mimo jiné jsem se podívala do Uzes (ale jako vždy, když jsem v tomto městě pršelo), kde jsme celé odpoledne hledali jednu láhev whisky, k Pont du Gard na prehistorické loutkové představení, skvěle jsme jedli, koukali na filmy, prostě to byla taková rodinná pohoda. Ano, u Roxanne se už cítím jako doma, její rodina je velice vstřícná a doslova si mě adoptovali. Nebo já je Mrkající Ale nebudu vám tu raconter ma vie. Raději vám povím, jak se slaví Velikonoce ve Francii.


Jako v Česku, i zde se ve věřících rodinách na Velký pátek nejí maso, chodí na mše. V neděli se většinou sejde celá rodina (my byli u Roxanniny babičky v Alsace). Ráno se snídá velikonoční beránek nebo brioche (něco jako mazanec) a k tomu domácí hokrá čokoláda. Mezitím do zahrady velikonoční zajíček schová hnízda plná čokoládových vajíček, zajíčků, slepiček... Ty po snídani děti hledají.
K obědu se tradičně jí pyrožky, řepový salát, jehně, fialové mrkve (ano, skutečně to existuje), lusky. A samozřejmě hromada čokolády. Francouzi také zbožňují velikonoční výzdobu. I zde se malují vajíčka, i když je to méně časté a provádí se to pouze v některých částech Francie. Většina lidí tady skvěle sladí celý dům do zeleno-žluto-oranžové. Na jihu lidé rádi slaví Velikonoce také první cestou k moři.

Tak to by bylo ve zkratce všechno. Doufám, že jste strávili stejně krásné velikonoční volno jako já a že vás změna času příliš nepoznamenala!