Březen 2013

Le printemps des poetes

29. března 2013 v 8:03 | tess |  Život v Nimes
Certes, je sortirai quand a moi satisfait. D´un monde ou l´action n´est pas la soeur du reve...
Charles BAUDELAIRE

Jako by se náhle celý ten můj malý svět probouzel po dlouhé zimě. A jako by se všichni rozhodli, že to bude s velkou parádou. Stále se nyní něco děje. Jedna kulturní akce za druhou, jen za minulý týden jsem jich navštívila 8! A teď právě jsem se z jedné vrátila. Dnes večer jsem přemluvila Yanna, aby se mnou šel na vernisage jednoho francouzsko-švýcarského ´´nového Picassa´´. Miluju takovéhle akce. Proč? Protože mi otevírají nové obzory, dávají mi poznat nové lidi. A my všichni existujeme pouze prostřednictvím ostatních. Je tedy jen na nás, kým jsme. A já? I já jsem pouze tím, kým mne dělají ostatní. Momentálně se cítím vyrovnaná. Je krásné si uvědomit všechny ty úžasné věci, které se dějí kolem nás. Život jde dál, přes všechno, co se mohlo stát.

Je mi líto, že nemám čas udělat alespoň malou synthése všechno toho, co se za poslední dva týdny událo. Nejspíš bych ale nikdy nemohla všechno popsat, neboť vzpomínek je příliš mnoho a osobních pocitů ještě více. Ráda bych napsala o nových kulturních zážitcích, ale sedí mi na rameni malý ďábel, směje se mi do ucha. I do duše. A šeptá: BAC........

Život jde dál.
Tak mi podejte ruku a nechte se vést do víru jeho dění.

P.S. V galerii přibyly nové fotografie a brzy určitě napíšu o všem co mě čeká: Bac blanc, Velikonoce u Roxanne, pobyt v Dijonu, nová práce pro MDE (Maison de l´Europe), Comenius regio.... :)

Công Binh la longue nuit indochinoise

18. března 2013 v 13:08 | tess |  Zajímavosti
Il étaient 20 000 jeunes des colonies d´Indochine brutalement arrachés a leur famille et a leur pays pour pour devenir des ouvriers-forcants en France


Že se v jižní Francii, oblasti zvané Camargue, pěstuje rýže ví kde-kdo. Kde jsou počátky této zeměděské tradice zůstává i pro místní často záhadou. Příběh 2O OOO cong binh (dělníků z Indochine), kteří byli v útlém věku vytrženi z rodin a před úsvitem druhé světové války dovezeni do Francie, aby sloužili ´´Matičce vlasti´´ by byly nejspíše zapomenuté nebýt LAM LE a PIERRE DAUM, kteří se ve své tvorbě zaměřili právě na osudy cong binh.

Film Công Binh la longue nuit indochinoise vypráví pravdidý příběh, založený na svědectví cong binh, kteří poprvé za 70 let odhalili někdy až krutou pravdu o tom, co znamenalo v té době ´´sloužit matičce vlasti´´.
Viet-Nam byl francouzskou kolonií od konce 19. století. Francie, která vždy trpěla na nedostatek pracovní síly, se stala ještě oslabenější po první světové válce (a taky trochu kvůli Napoleonovy, ale to je zase jiný příběh). Proto se Francouzi rozhodli najmout pracovníky v kolonizovaných zemí. Každá vietnamská rodina s minimálně třemi syny musela poskytnout nejstaršího pro dobro Francie pod výhružkami vyvraždění celé rodiny. Tyto ´´oběti´´ vlasti byly následně převezeny na nákladových lodích za nepříliš příznivých podmínek do přístavu v Marseille. Nasledně byli Cong binh přemístněni do různých částí Francie, aby pracovali jako dělníci na nejnižší příčce společnosti, bez platu, téměř bez jídla, za nelidských podmínek, ubytováni ve věznicích původně určených německým válečným zajatců. Po obsazení Francie se ocitli blokováni, bez možnosti návratu domů. Pracovali tedy pro Vichy. Byl to právě Pétain, kdo přišel v krušných chvílích s nápadem pěstování rýže v Camargue.
Po skončení války, začaly státy Indochine žádat nezávislost. Cesta k ní byla dlouhá. Ovšem ani po jejím dosažení se Cong binh nemohli vrátit. Jako podmínku jim nový prezident uložil přivést s sebou znalost nějakého řemesla, kterou by byli ku prospěchu nezávislému Viet-Namu. Byli tak nuceni zůstat ještě o něco déle ve Francii. Někteří již natrvalo. A ti, co se vrátili často nenalezli své rodiny, které byly vyvražděny, mučeny. Cong binh byli navíc ve Viet-Namu považováni za zrádce a ocitli se tak na pokraji společnosti. Proto se ztišili. A jejich příběh měl být zapomenut....

Tento film mě opravdu zasáhl. Hlavně proto, že jsem jej shlédla s jednou paní, která je potomkem Cong binh. Zjistila jsem tak spoustu zajímavých informací, které mi doposud unikaly a proto jej všem vřele doporučuji.

http://www.congbinh.net/

Pour les matins d'hiver

9. března 2013 v 15:36 | tess |  Inspiration
Chocolat chaud, napoj bohu. V chladnem zimnim ranu (pripadne veceru) neni nad salek prave horke cokolady. V Pisku uz nejspis musim vsechny sve kamarady i obsluhu kavaren pekne stvat (popravde, divim se, ze mi jeste nezakazaly vstup do svych podniku). Marne se totiz snazim sehnat prave un vrai chocolat chaud maison, jaky si davam u nas v café Courtois (nejlepsi kavarna v Nîmes). Kdyz si horkou cokoladu obednam v CR, obvykle dostanu kakao, ridky pudding nebo jeste hur, kakaovy prasek zality horkou vodou a jako "tresnicku na dort" slehacku ze spreje...
Tem, kdo maji chut potesit vsechny sve smysly nebo si zvednout naladu doporucuji chocolat maison...


Ingredience
5O cl plnotucneho mleka
50 cl smetany ke slehani
7Og horke kvalitni cokolady
30g cukru (trinoveho)
1 sacek vanilkoveho nebo lepe vanilkovy lusk
fakoltativne: kapka rumu, mandlove aroma, orisky, naslehana smetana, strouhana cokolada)

Postup
Slit mleko a smetanu, ohrat ve vodni lazni na slabem plameni, pridat vanilkovy lusk, nebo van°cukr, pomalu pridavat cokoladu nakrajenou na male kousicky, slehat metlickou, aby vznikla pena. Po malych davkach sypat cukr a neprestavat slehat dokud se curk zcela nerozpusti.
Uslechat slehacku.

Cokoladu nalijte do porcelanovych salku nebo konvicky, pokryjte porci slehacky, posypte orisky ci strouhanou cokoladou.
Cokoladu je treba vychutnavat vsemi smysly, proto dbejte na zpusob, jakym ji servirujete, vnimejte vuni a samozrejme chut!