Prosinec 2012

A jamais

19. prosince 2012 v 0:12 | tess |  Život na Daudetu
<Mon corps est un jardin, ma volonté son jardinier.>

William SHAKESPEARE


Není nic krásnějšího než vidět odměnu za tvrdě udělanou práci. Odměnu v podobě úsměvu na tváři tolika lidí, kteří ve vás věří.
Jak jsem nedávno napsala, sekce pořádala velké vánoční soirée, kam se dostavili všichni důležití lidé, četně Monsieur ambassadeur de presse. Byla jsem jednou z hlavních organizatérů. Přiznávám, že toho na mě bylo trochu moc. A ke všemu jsem opravdu chtěla, abych se vše vydařilo. Pozvala jsem i par svých nejlepsich kamarádů a bohužel někteří mi předem oznámili, že mají zkoušku (čas concours blanc...), což mě trochu mrzelo. Zařizování bylo poměrně hodně, obzvláště v písemkovém období, takže naštěstí nebyl čas na stres.
A najednou jsem tam stála. Před celým sálem lidí. Hned vedle ambassadera. A ptala se sama sebe, co tam dělám. Na podiu, já, která při výstupech před publikem na základce omdlívala? Podívala jsem se na ty lidi. Spousta neznámých vysoko postavených tvářích, a mezi nimi také Roxanne, Nico a dalsi lidi ze třídy a intru a odjinud, můj profesor ekonomie. A pak... Marie, moje nejlepší kamarádka už od seconde, která původně přijít nemohla! A byla sem tady, v Nimes, v Salle Jacques Terisse, bylo to jako sen. A pak se otevřely dveře. A v nich uhnaný Yann (přítel, který na mě má velký vliv, vždy mě dobije pozitivní energií, moje spřízněná duše). Do ruky se mi dostal microphone. A najednou šlo všechno samo, od srdce. Na konci mého proslovu tekly slzy nejednomu hostu v salu.
Pak šlo všechno hladce až do konce. A po té za mnou chodilo neskutečně moc lidí, které sem většinou ani neznala, ale oni znali mě a říkali mi, jak to bylo úžasné. A tou dobou už jsem měla slzy v očích já. Věděla jsem, že to byla dobře odvedená práce. Dokonce M. Aicart, co nikdy nikoho nechvali řekl, že to bylo plutot pas mal, což přeloženo do z jeho slovniku znamena: dobré. Dostala jsem spoustu nabídek na organizaci večírků, spoustu pozvánek....
Byl to krásný večer. Strávený krásným způsobem a s milovanými lidmi.
Odešla jsem pak dřív, abych mohla být ještě chvíli s Yannem. A bylo mi dobře. Yann je člověk, kterého neznám zas tak dlouho, a kterému bych dala život do dlaně. Obdivuji ho, protože je to někdo na svůj věk velice kultivovaný a přitom blázen (budoucí profesor philosophie, to vysvětluje všechno Mrkající). A doufám pouze, že nás spolu čeká ještě spousta takových večerů.
Přesto vím, že na tenhle večer nikdy nezapomenu, že se navždy bude lišit od těch ostatních. Mám pocit, jako bych během těch pr hodin zestárla o několik let, rozluštila těžkou hádanku, pochopila....

L´avent a Nimes

13. prosince 2012 v 20:58 | tess |  Život v Nimes
<Il n´y a personne qui soit née sous une mauvaise étoile, il n´y a que des gens qui ne savent pas lire le ciel>

Dalai LAMA



Čas běží.
Zdá se mi, že až příliš rychle. Na konci podzimních prázdnin jsem se zhluboka nadchla a mám pocit, že až nyní, pár dní před začátkem vánočních práznin jsem konečně mohla vydechnout. Nikdy v životě jsem neměla tak málo času a tolik moc práce...
Mám za sebou první setkání s maturitou, zatím pouze v podobně oficiálních Bac Blanc (z fyziky, chemie, biologie a francouzštiny), první trimestr, kde jsem dostala félicitations (nejlepší možná odměna Úžasný). Myslím, že skutečně neuběhne den, kdy by se nic nestalo, nic, co by nestálo za zmínku, každý den potkávám nové lidi. A každé setkání na mne více či méně zanechá stopy, nějak ovlivní způsob myšlení nebo chování. A upřímně opravdu hodně mě ovlivňují hodiny économie. Dochází mi, že jsem předtím žila v ´´černotě´´ a ignoraci věcí, které se kolem mě dějí, že jsem někdy jednala hloupě nebo zaujatě...

Jinak se samozřejmě blíží Vánoce!
Nimes je vyzdobené, opět se objevily umělé stomky s umělým sněhem na náměstích vedle palem.
Na sekci organizujeme Soirée de Noel, kde mám před velvyslancem, starostou, administrací, profesory i kamarády udělat proslov, což mi lichotí Mrkající.

Čas zkrátka běží. A běží moc rychle.