Září 2012

Souriez-moi

29. září 2012 v 9:21 | tess |  Život na Daudetu
Il y a dans notre ame des choses auxquelles nous ne savons pas combien nous tenons. Ou bien, si nous vivons sans elles,
c´est parce que nous remettons de jour en jour, par peur d´échouer ou de souffrir, d´entrer en leur possession.
Ztracená ve vlastních myšlenkách jsem bloudila úzkými nimskými uličkami, pohled ponořený do novin. Byl podvečer, slunce se ukládalo ke spánku. Všude se míhaly spousty lidí spěchajících z práce na nákup a z nákupu domů. K manželům, manželkám, milencům a milenkám, dětem, rodičům,... Měla jsem zvláštní pocit. Jako bych něco ztratila. Něco mi chybělo. Možná jsem až moc dobe věděla, co to je....

Minulý rok mě všichni strašili, jak moc je premiere těžký, kolik je v něm práce. Bála jsem se. Docela oprávněně. Učivo je opravdu o něco náročnější, je ho více, ale na druhou stranu je škola zajímavější. Na konci roku jsem trochu váhala, zda jsem si vybrala skutčně správnou filliere. Teď už neváhám. Doslova jsem se do ekonomie a politických věd zamilovala!
Daudet, je T´AIME!!!
a hlavně jsem se zamilovala do Daudetu. Tenhle svět ve světě, jak já mu říkám, mne nikdy nepřestane okouzlovat, nikdy mě nejspíš neomrzí a nejspíš ani nikdy neobjevím všechny jeho tajná zákoutí...jelikož jsem se ocitla tak nějak na okraji české sekce (rozumím si se všemi a s nikým, neboť z důvodu, že holky z mého ročníku odjely mi chybí taková ta ´´skupinka´´ ...) tak objevuji letos se studenty z Abibacu (německo-francouzská sekce) a musím říci, že si to všichni náramně užíváme!
Jinak už nám na intr dorazily zahraniční asistentky (takže jsem ted na dortuaru střežené lépe, než oko v hlavě...). Letos máme mezi sebou jednu američanku a Ester z Bolívie, která přijela až včera a hned se kterou jsem si hned začala rozumnět, mluvíme spolu pouze španělsky, takže jsem ráda, že mám možnost se ještě i něco přiužit. Usmívající se

Zamračila jsem se. Ano, něco mi chybělo. A o to něco jsem přišla vlastní vinou, vlastním rozhodnutím...
Souriez-moi, mademoiselle! La vie est belle....!
Úlekem jsem s sebou trhla. Otočila jsem se a spatřila za sebou muže, kolem 30 let. Typický Francouz.
Možná jsem něco ztatila. Možná něco jiného našla.
Usmála jsem se. Protože život je krásný, když je vám 18 a svět vám leží u nohou...

Vive le lundi!

23. září 2012 v 20:40 | tess |  Culture
A appliquer dans le métro, en attendant l´ascenseur ou devant la machine a café. Un lundi matin, il faut bien se fournir de l´énergie pour le reste de la semaine. Ca (re)commence dans quelques heures, vous etes pret(e)s? Usmívající se



Ma vie est un roman

22. září 2012 v 8:49 | tess |  Život v Nimes
Mais voici le plus grand atroce: l´art de la vie consiste a cacher aux personnes les plus cheres la joie que l´on a d´etre avec elles, sinon, on les perd.

Cesare PAVESE



Nikde nenajdete knihu tak obsáhlou a tak spletitou než-li je váš život. Každý den v ní je jednou stránkou, kapitolou, s níž si její autor Osud nějakým způsobem pohrál. A vy se zdáte být pouze bezvýznamnou figurkou na šachovnici, loutkou v hlavní roli nějaké složitě hry. A odevšad vás pozorují tisíce diváků. S napětím sledují každý váš krok, rozhodnutí. Někteří s vámi pláčí, jiní se vám smějí...
Prosím tě, Osude, ukonči tuto kapitolu, říkám si každé ráno, už asi tři týdny, když marně hledám výraz ´´bezesná noc´´ ve snáři. Možná nehledám na správném místě...
Občas se v našich životech stávají věci, které nechceme, aby se děly. Ne nám. Ne takto. A nemůžeme je ovlivnit...
A ony se přesto dějou...a my se zdáme být bezvýznamní.
Nepořádek v hlavě.
Pocit nutnosti uklidit.

Včera večer jsem seděla dlouho na cour de M°Aicart. Přemýšlela, psala a dívala se na měsícem osvícený horloge Daudetu. A najednou mě naplnil zvláštní pocit klidu, štětsí a pohody. A najednou se mi opět všechno zdálo být OK. Možná za to můžou ty pevné staré kamenné zdi, možná kouzlo okamžiku, kdo ví?
Daudet je takové město ve městě, svět ve světě. Tato myšlenka mě napadá čím dál tím častěji...
Od začátku nového školního roku se událo mnoho. Konečně jsem zjistila, co to opravdu znamená být 1ES- c´est du boulot...! Občas nyní mírně nestíhám, protože 4 dny v týdnu mám od 8 do 18:30 s jednou hodinou pauzy na oběd a večer na mě čeká hromada úkolů a učení na písemky či příprava na bac. A mimo školu se samozřejmě snažím mít i nějaký společenský život, takže bych potřebovala strojek času, který by mi, stejně jako Hermioně v Harry Potterovi 3 dovolil být na dvou místech zárověň...
I na internátu se odehrálo pár stránek této kapitoly. Po přísné kontrole (neohlášené!) nám byla opět zabavena topítka, takže asi zase budeme celou zimu mrznout a destička na vaření, takže asi o víkendu zemřeme hlady, i když nám škola příští týden (nemohu tomu ani uvěřit) nainstaluje do kuchyňky normální keramickou plotýnku!
I na sekci se stále něco děje. Narozeniny, výlety, nacvičování vánoční besídky v Dijonu...
A ani Nimes nezůstává pozadu. Minulý týden byla Féria, kterou já sem strávila v Nantes (moc krásné město na severo-západě Francie), dny památek...a davy turistů, které stále ještě neutichly...
A horloge na Daudetu odbíjí. Že by konec první soborní hodiny? Nebo začátek druhé? Konec jedné kapitoly? Začátek jiné?
Kdo ví....

J´ai de la chance

8. září 2012 v 10:21 | tess |  Život v Nimes
"Il y a un art de se faire aimer de la chance, comme il en est un de se faire aimer d'une femme."

Étienne Rey


Lidé z našich životů odcházejí a noví přicházejí a každý z nich na nás zanechá neviditelné stopy. Každý z nich nás naučí něčemu novému. Možná jsou to tedy ostatní lidé, místa a okolnosti, co z nás tvoří ty, jimiž jsme...
Prázdniny jsou obvykle dobou, kdy nové lidi spíše poznáváme. Ano, i já jsem poznala pár zajímavých lidí ať už na brigádě, na internetu...Ovšem člověkem, který mě během tohoto léta opravdu ovlivnil, byl někdo, koho jsem poprvé potkala už před rokem a po dobu 10 měsíců se s ním každý den vídala. A přesto si troufnu říci, že jsem jej opravdu poznala až když přijel do Česka, které jsme společně objevovali...A teď, stejně jako pár dalších lidí odešel daleko. A všichni zůstali v mém srdci...
A nyní jsem zpět. Ve Francii. V Nimes. Na Daudetu. Na dortoir tcheque. Ve svém zeleném pokoji. A znovu si uvědomuji, jaké mám štestí. Mám štestí, protože jsem tady. Mám štěstí, protože mám přátele. Mám štestí, protože si své štestí uvědomuji přes všechny negativní věci, které se v životě stávají.
V Nimes je krásně, jako obvykle, i když občas se přiženou černé mráčky v podobě francouzské administrace. Se začátkem nového školního roku souvisí, obzvláště zde, ve Francii, neskutečné množství formulářů. Některé jsou důležité, jiné ne. Každopádně po tomto prvním týdnu mi skoro připadá, že si musím oficialně zažádat i o povolení jít na záchod...
Komplikace se zkrátka naskytkly a zatím nevyřešily. Nejhorší je asi to, že mi z úplně neznámého důvodu zrušili účet, na kterém byly peníze, což e na začátku roku poměrně dost nepříjemné, neboť ve Francii je zkrátka draho...
Jinak jsem se na Daudetu posunula o příčku výše. Nyní jsem na 1ES3. Naše třída je poloviční (19 studentů) a na některé předměty jsme smíchaní s S nebo L. Což je pro mne spíše výhodné, neboť se tak dostávám na úroveň francouzštiny 1L a HG 1S a ještě ke všemu jsem díky tomu poznala spousty úžasných lidí. Profesoři se mi na většinu předmětů vyměnili. Stejného mám pouze na francouzštinu a na SES. Takže si troufnu říci, že jsem nadmíru spokojená, i když písemky z SES na définition už mám naplánované až do 19.září 2013!! a ve francouzštině se letos asi taky drbat na zádech nudou nebudu, neboť jsme první hodinu zahájili písemkou na sujet bac 2012....
Mám štěstí, protože jsem se ocitla opět v celkem dobré třídě, i když jsem v některých předmětech přeskočila ročník a v jiných se dostala mezi Abibac (pro mě to znamená dějiny ve španělštině...).
Také lidé na internátech se vyměnili, ale už nyní můžu říci, že nás, interne, čeká skvělý rok, neboť jsou to vesměs dobré duše. Jediné, co se nezměnilo, je internátní řád...
Mám za sebou první týden a je mi zkrátka jasné, že letos se nudit nebudu, i když nemám školu v sobotu a můj víkend tak začíná už v pátek ve 12h. Ale od toho tu jsem, abych se učila. Uvědomuji si to, neboť chci na dobrou školu, takže...
C´est parti !