Červenec 2012

Good morning!

24. července 2012 v 7:05 | tess


Quand Paris et New York tombent amoureux....

13. července 2012 v 9:55 | tess |  Zajímavosti
Peu importe les kilométres qui nous séparent, lorsqu'on s'aime, on compte pas!

Une love story transatlantique ça donne...


Ma petite vie française I b

5. července 2012 v 13:29 | tess |  Culture

La bouffe


Když už byla řeč o jídle, chtěla bych vám doporučit, co rozhodně není potřeba zapomenout ochutnat ve Francii, co přivést známým a babičkám, případně kde nakoupit.
Pokud chcete začít svůj den pofrancouzsku, doporučuji dát si klasický croissant (nejlépe beurre-máslový), pain au chocolat, chausson aux pommes (jablečnou kapsu). Pečivo seženete ka každém rohu v jakékoli Briocherie, Boulangerie nebo kavárně. K pití café (espreso neo klasická černá káva) au lait (latte), pro labužníky bych doporučila café viennois (fáva s mlékem a obří horou šlehačky) nebo chocolat viennois (čokoláda se šlehačkou), případně chocolat à l´ancienne (hustá horká čokoláda).
Po ránu seženete téměř všude výhodná snídaňová menu neboli Formule p´tit déj. V takovémto menu bývá čertvý chléb, máslo, marmeláda, nutela, horký nápoj a jus (kolem 7 euro). V některých kavárnách je výběr z menu: Formule classique (pečivo, horký nápoj), Formule gourmande (dva kousky sladkého pečiva, horký nápoj a jus).
Doporučuji podnik rozšířený po celé Francii La croissanterie

Co dalšího musíte ve Francii ochutnat?
Kromě snídaně, která je stejná po celé zemi, se jídla mění s regiony. I přesto se pokusím vybrat jídla, která nemůžete minout.
Třeba panini. To je taková zvláštní houska, kterou si naplníte čímkoli chcete (vyberete v bistru)- sýry, zelenina, kuře, šunka... a oni vám ji rozpečou. 3-4 eur
Crêpes neboli palačinky, na ty zde narazíte sna všude. Dělají se na slano (s masem, šunkou, vajíčky, sýrem..) i sladko (nutella, grand manier, speculoos, marmeláda..). 2,5-7 eur
Pain frites chléb plněný hranolkami (někdy i s masem nebo zeleninou) 4-6 eur
Fruits de mer mořské plody jsou francouzskou specialitou
Ratatouille je zeleninový pokrm (rajčata, lilek, batáty, paprika....)
Marrons s kaštanou příchutí se zde vyrábí snad všechno-dorty, jogurty, marmelády...
Quiche je slaný koláč. Dělá se s různými náplněmi.

FROMAGE
St Agur je značka mého oblíbeného sýra (většinou se jedná o plísňové sýry)
Petit Caprice je značka jemného mazacího přírodnho sýru
Raclette je sýr, který se rozehřátýlije na vařené brambory s míchanými vajíčky
Fondan může být kozí, ovčí i z kravského mléka. Jedná se o sýr, který má kuželovitý tvar a bílou plísnovou ůrku a uvnitř je tekutý.
Mont d´or neboli zlato z hor je velice silný a aromatický sýr typu camembert.
BOISSON
Nebudu zde samozřejmě vyjmenovávat značky obyčejné vody či sladkých nápojů, které nalezneme i u nás. Co ale stojí za ochutnání?
Monaco- slabé pivo s ovocnou příchutí
Víno- téměř jakékoli. Vína se ve Francii dají koupit všude, jsou dobrá (pokud opravdu nekoupíte n´importe quoi) a nejsou ani příliš drahá. http://www.nicolas.com/

Co koupit v Provence?
Kromě toho, co jsem již zmínila, se na jihu Francie pěstuje rýže (riz du Camargue) a výborná je též místní sůl (těžená u Le Grau du Roi). Na ´´typické´´ suvenýry narazíte v každém malém obchůdku s pohledy (levandulová mýdla...). Za vytáhnutí peněženky stojí také provensálské koření.


Tak, to bylo všechno z kapitoly o jídle. Mrkající


Ma petite vie française I

4. července 2012 v 15:01 | tess |  Culture
Jelikož jsem nyní na prázdninách, nebudu mít minimálně do srpna, kdy přijede návštěva z Francie v podobě mého dobrého přítele a jedné spolužačky, o čem psát. Protože nechci dát blogu tak dlouhou pauzu, rozhodla jsem se napsat pár článků o francouzské kultuře. Tato nová součást blogu bude rubrice Culture a to s názvem Ma petite vie française. Seznámím vás zde s tajemstvími francouzského života, umění kuchyně či elegance.


Ma petite vie française I

Les français à table!


Jestli něco k Francii neodmyslitelně patří, je to právě vynikající kuchyně proslulá na celém světě. Každý známe to samé cliché říkající, že Francouzi se stravují výhradně šneky, žábami, croissanty a pijí červené víno nebo šampaňské. Pravdou ovšem je, že tyto pokrmy se dne připravují většinou v turistických oblastech a místní je třeba nikdy v životě neochutnali...
Často a ráda srovnávám českou a francouzskou kuchyni. Pojďme se proto podívat pod pokličku tajemství francouzské gastronomie.

Můj profesor ekonomie jednou zmínil jednu velice zajímavou větu: Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi. Podíváte-li se na typického Francouze, klidně i po čtyřicítce, uvidíte v drtivé většině případů štíhlého a mladě vypadajícího člověka, bohužel narozdíl od Česka, kde je problém obezity a to u dětí čím dál tím častěji viděným problémem. Není v tom žádná magie. Celé kouzlo zdravého vzhedu spočívá ve stravování se.

Francouz začíná svůj den kolem 7 hodiny ráno, kdy ve většině domácností zvoní budík, ovšem o víkendu si každý rád udělá tak zvané grasse-matinée (=přispí si). Čas snídaně je kolem půl osmé až deváté hodiny. Ve Francii se jí pouze třikrát denně, a proto musí být každé jídlo výživné, vyvážené a to četně snídaně, která je vždy pouze sladká. Nejčastěji se skládá z pečiva (na příklad croissantů, pain au chocolat, brioche...), jogurtu, cereálíí, ovoce. Pije se nejčastějí café au lait, chocolat chaud, mléko a pomerančový jus.
Pro mě osobně je snídaně nejoblíbenější částí dne. Nikdo nikam nespěchá, každý si udělá čas v klidu začít nový den se svým oblíbeným deníkem.

Čas oběda nastává mezi polednem a druhou hodinou odpoledne. A't už se Francouz rozhodne koupit si panini v nejbližšším bistru nebo si zajít do restaurace s michellinskou hvězdou, vždy potřebuje dostatek času. A společnost. Pro Francouze je čas oběda ve znamení pracovních schůzek nebo pokecu s kolegy.
Takový normální oběd se skládá ze tří až čtyř chodů. Nejprve předkrm, nejčastěji salát (třeba míchaný). Dále následuje hlavní chod (většinou maso doprovázené zeleninou upravenou na jakýkoli způsob) a desert (sýr nebo sladký koláč). Během celého jídla se pije pouze voda a aby se nemísili chutě, přikusuje se pain (chléb, bageta).

Kolem čtvrté hodiny odpoledne mají menší děti nárok na tvz goûté. Nejčastěji se jedná o nějaké sladké pečivo nebo sušenky a ovocný jus.

Večeře je rodinnou událostí. Jí se, když se sejde celá rodina, to znamená klidně kolem 21 hodiny i déle. Podává se ve stejné podobě jako oběd, 3-4 chody, pije se opět voda, někdy víno. Večeře je dobou dlouhých rozhovorů, proto se někdy protáhne třeba až do půlnoci.

Body, které jsem nyní zmínila, jsou asi již všeobecně známé: Francouzi jí méně tučné (knedlíky, brambory nahrazují zeleninou, limonádu či pivo voudou). Přidám ted tedy pár věcí, které už se v průvodcích nemusíte dočíst.

Francouzi připravují své pokrmy na olivovém oleji, někdy dokonce na crème fraîche (to záleží na oblasti, kde se zrovna nacházíte). Při vaření používají jen minimum soli, jídlu dovádají chuť třeba provensálským kořením nebo sýrem čí česnekem. Ingredience nakupují především na trzích, nikdy ne předpřipravené pokrmy ze supermarketů. Často jedí v bistrech, ale opravdu vždy si udělají čas, aby se v klidu najedli a to ne zachůze! Proto, když se budete procházet v době oběda po městě, vždy najdete spoustu lidé sedících na trávnících s nějakým tím sendvičem.
Francouzi pijí poměrně hodně kávy, ráno a okolo 4 odpoledne. v tuto dobu je proto skoro ve všech kavárnách plně obsazeno. Víno je oblíbené především u lidí starších 25 let. Mladší pijí spíše pivo, kterým obvykle starší generace pohrdají. Šneky i žáby najdete na talíři Francouzů pouze na Vánoce a jiné svátky a ani tou dobou to není žádné pravdilo.

Na závěr sem dám odkaz na pár francouzský stránek, kde najdete mimo jiné spoustu francouzských receptů Mrkající






Život je tisíc cest

2. července 2012 v 14:21 | tess |  Život v Nimes
Možná je život tisíc cest.
Možná ještě víc.
Někdy třeba ani žádná cesta není.

Pro mě je nejspíš cesta jen jedna a ta vede na Daudet....
Poslední dny letošního pobytu ve Francii jsem si užila. Bylo krásně, možná až moc teplo, a měla jsem návštěvu z Česka. Byla jsem moc ráda, že jsem mohla své rodině ukázat krásy svého nového domova, přívětivost Francouzů, vůni levandule i chuť místní kuchyně.
Společně jsme navštívili okolí a strávili pár dnů na pláži v Le Grau du Roi. Bylo to magické. Největší radost mi udělalo pozvání na večeři od kamarádky i mé hostitelské rodiny. Navíc s námi často na výlety jezdili i moji přítelé, takže moje rodina poznala Fracii takovou jaká je, ne jako turisté.
Loučení bylo tentokrát ještě více dramatické než obvykle, hlavně proto, že jsem věděla, že některé lidi už od září na Daudetu potkávat nebudu a jiné uvidím až za dva měsíce...celou noc jsem strávila s přáteli povídáním a kufr jsem pak balila na poslední chvíli asi o půl třetí ráno. A o pouhou hodinu déle jsem na nádraží nastupovala do vlaku s destinací Marseille Vitrolles. Slzám jsem se neubránila, naštěstí jsem s sebou měla babičku, která mne zaúkolovala a já tak mohla myslet na jiné (i když ne příjemnější) věci.
A nyní jsem tady. Jsem v Písku. Jsem tu už týden a...učím se. Možná mne máte a blázna. Ale, co bych tak jiného mohla dělat? Jak nemožné je sehnat brigádu jsem zjistila už minulý týden, po čtyřech měsících poptávání se.
Další věc, která mě překvapila je, jak rychle dokážou lidé zapomínat. Takže mě čím dál tím více lidí odepisuje z facebooku, což v téhle divné době ovládnuté technologií bohužel znamená také, jak jsem se sama přesvědčila, ze života. Jiná situace ovšem nastává ve chvíli, kdy někdo potřebuje něco do něčeho přeložit, vysvětlit...Neštve mě ten fakt sám o sobě jako spíš to, že pokud by někdo něco nepotřeboval, neozval by se. A upřímně, překládat někomu nějaké oficiální texty, za které by normálně zaplatil docela pěknou částku, mě už nebaví.
A už mě nebaví, jak se mne lidé ptají, jestli mluvím česky...jak se na mě dívají, když řeknu ´´ano´´. Nebaví mě poznámky na údajný cizinecký přízvuk a nebaví mě řeči, které kolují. Ano, studuju ve Francii. Ne, to neznamená, že mám třetí nohu a jedno oko....
Kdybych nikdy neodjela, nejspíš bych si nikdy nezačala uvědomovat některé věci. Jenže nyní mám srovnání. Vidím všechny ty věci, které nefungují. Ať už v ČR tak ve Francii. Samozřejmě taky věci, které jdou dobře (to spíš většinou ve Francii) a tady nefungují (problémy ve společnosti, i když to se možná nezdá ; pomoc studentům, zdravotní pojištovny, věci obyčejné jako: nekoupit si prošlý jogurt ; až k věcem mnohem více zásadním) .
Nechci znít nevděčně, přece jen jsem v ČR strávila prvních 17 let mého života, ale doufám, že se sem budu vracet už jen na prázdniny. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem Češka, protože jako Francouzska bych si nikdy nemohla užít francouzský způsob života naplno. Ale tím to asi končí. Moje minulost je tady, ale doufám, že moje budoucnost je jinde...

Mozna je zivot tisec cest a mozna neni nejdulezitejsi najit tu nejlepsi, ale nekoho, kdo s vami bude ochotne slapat blatem a koprivami pri jejim hledani...