Červen 2012

Laissez-moi verser une larme....

18. června 2012 v 8:24 | tess |  Život na Daudetu
Je ne sais pas le temps qui nous reste, promis. Mais qu´importe le temps lorsqu´on a des amis...


Nostalgická. Melancholická. Pensive filozofuji nad otázkami života. Nad otázkami své existence. Nad otázkami minulosti, přítomnosti a budoucnosti....
Mám za sebou třetinu svého pobytu na Daudetu, před očima přesýpací hodiny. Písek z horní části ubývá. Čím dál tím rychleji. Nebo se mi to snad jen zdá?
Udivuje mě, kolik se dokáže za jediný rok změnit. Obzvláště v životě kdysi hodně naivní mladé holky. Ten pouhý jeden rok na Daudetu mi v hodně věcech otevřel oči. Když tak rekapituji událsti, které mi přinesl, jejich množství mě udivuje. Za těch pár měsíců jsem nejen nabyla neskutečné množství vědomostí ve škole, ale naučila se ještě víc. Naučila jsem se nevytvářet si žádné domněnky a nalést odvahy klást otázky a vyjadřovat, co vlastně chci, dělat vše nejlépe, jak dovedu, zbavit se strachu mluvit před lidmi. Poznala jsem jiný životní styl, jiné zvyky, vyzkoušela neuvěřitelné množství nových věcí. Našla přátele....
Školní rok pro mne skončil už před týdnem. A nyní zbývá poslednch 8 dnů do odjezdu do Česka (ano, trochu jsem si tady svůj pobyt prodloužila). Ve středu čekám znešenou návštěvu v podobě své mladší sestry a babičky. Věřím, že si tady těch pár posledních dnů letošního školního roku užijeme, protože od září končí veškerá legrace a tvrdá práce začíná. Čeká mě totiž první část maturity. Do té doby ale ještě zbývá fůra času...