Leden 2012

Prison dorée

28. ledna 2012 v 13:13 | tess |  Život na Daudetu
Elle avait tout de ce qu´elle pourrait avoir besoin. Les bijoux en or, les jouets, des tonnes de belles robes, des animaux...Pourtant, la chose la plus importante lui manquait....Dans sa chambre, il n´y avait pas de porte. Pas de possibilité de sortir, de se faire des amis, de rencontrer l´amour, de faire les conneries comme tout le monde de son age...Elle était enfermée dans une prison dorée....


Přesně tak se cítím. Jako ve zlaté kleci. Nalákají vás sem, zavalí vás tunou krásných věcí, slibů a vy ze všehu toho nadšení nezpozorujete, že za vámi někdo zamyká dveře....A pak už není žádné cesty zpět. Díváte se skrze mříže na to, jak život utíká tam za tou zlatou zdí. A představujete si jej....
Miluju Nimes, Miluju Daudet a nenavidim pocit závislosti na někom jiném. Nenávidím, že se mi tu snaží ukrást svobodu. Vytvořit ze mě robota. Nechci být automatique. Zatím jsem sem nikdy nepsala o černých stránkách, asi proto, že jsem je neviděla a že jich tu zas tolik není. Jen ta svoboda tu chybí..
Chcete jít večer do kina?-Není problém, seženete-li si podpis asi tak 5 lidí. Chcete jíst venku s přáteli?- Ale jistě, o prázdninách v Česku. Chcete komunikovat s rodinou?-Nakupte si hromadu dopisních papírů, protože připojíte-li se na třeba skype o pauze na oběd, můžete se rozloučit s netem na zbytek týdne... Chcete mít na hlavě klobouk?-Nechte si o něm zdát....Chcete si večer odpočinout u svíček?-Proboha, zapálíte školu! Chcete si u sebe zatopit?-Na to radši rovnou zapoměnte. Chcete poslouchat hudbu?-za bránou školy! Zlomili jste si prst?-Není problém, školní lékař vám na všechno od lenosti až po ustřelenou hlavu předepíše Dolipran. Jste dva roky pozadu v látce z matiky? Máte povoleno vyhledat pomoc u straších studentů, kdykoli, najdete-li čas mezi 18.45 a 18:45....
Chcete mít kamarády? -Doufám, že máte velkou představivost a nevadí vám imaginární, protože s těmi masa a kostí se nedoporučuje mluvit. Chce číst noviny?-Do toho, jen některé druhy se tu špatně vidí. Chcete se dívat na zprávy ve frj?-Stránka zakázána....
Chcete žít?
Já ANO!


(článek napsán v afektu)

Le tourbillon de la vie

24. ledna 2012 v 19:40 | tess |  Život v Nimes
Alors, pour la derniere fois je vis la Terre: un globe stable d´un bleu rayonnant, voguant dans l´immensité de l´éther. Et moi, fragile pincée de poussiere douée d´une ame, je voltigeais silencieusement dans le vide en partant de ce bleu lointain pour m´élancer dans l´inconnu....


Čas běžel. Chodila jsem do školy, psala písemky, poslouchala hudbu, jedla venku s přáteli. Seznamovala se. Smála se. A brečela. A kříčela. Někdy jsem měla důvod. Někdy ano.
Čas běžel. Slunce nad Daudetem vycházelo. Byli jsme vedle sebe. Učil mě hrát na piano. Vařila jsem. Smáli jsme se. A já někdy brečela. A křičela. Někdy jsem měla důvod. Ten Důvod.
Čas běžel. Slunce nad Daudetem zapadalo.Byli jsme blízko, tak blízko. Já se učila (jak žít). Chodili jsme na mši. A do kina. A do žardánu. Představil mě svým přatelům. Četli jsme. Jezdili na koni a na výlety. Smáli se. Křičeli. Bez důvodu.
Čas běžel....
Čas běžel. Slunce vycházelo a zapadalo. Chodila jsem do školy a na mši. Do kina a jedla venku s přáteli. Lidé z mého života odcházeli a noví přicházeli. Usmívala jsem se a hodně brečela. Potichu...

Les belles choses que porte le ciel

21. ledna 2012 v 18:03 | tess |  Život v Nimes
La carte de notre vie est pliée de telle sorte que nous ne voyons pas une seule grande route qui la traverse, mais au fur et a mesure qu´elle s´ouvre, toujours une petite route neuve.

Jean Cocteau



<< Regarde! Regarde ca! Et pense au reve le plus fou qui se cache tout au fond de ton coeur. Laisse-le respirer...>>
Nikdy nezapomenu na tohle ráno....Dvě zbloudilé duše, co se těsně před svítáním střetly při procházce spícím Daudetem...
Nebe tak růžové. A kdesi vysoko nad našimi hlavami se křížily cesty dvou letadel. <>
Někdy mne napadá, jak málo toho z Nimes a vlastně z celého světa znám.Tady znám lycée, centrum města, žardány... Mais qu´est-ce qui est derriere ce mur? Qu´est-ce qu´il y a, hein?- Ya la vie....
Nedávno jsem se vydala na menší průzkum města. Lépe řečeno části, kde jsem nikdy nebyla. Je to zvláštní...Vidět život za tou zdí, která se snaží mě před tímto pohledem uchránit. A pak jen odrnout růžový závěs...
Každopádně jsem toho dne objevila spousty zajímavých věcí. Památník obětem druhé světové války, zapadlé uličky, pštrosí farmu...trh, který dýchá krásou minulosti...
Ve svých dobrodružných výpravách po Nimes, Francii i celém tom velikém světe hodlám pokračovat... ^^

Arretez le monde quelques secondes, c est la que je descends....

6. ledna 2012 v 12:35 | tess |  Život v Nimes
<<Máte vybráno?>>
Servírka v mé kdysi oblíbené karárně mě vytrhne z ´´mého´´ světa. Podívám se na hromádku před sebou. Moliere, sešit španělštiny, rozepsaný komentář do francouzštiny.
<<Ano, trochu více času, prosím.>>
Servírka se na mě vrhla tázavý pohled a pak odešla.
Byl to reflex.
Potřebuju čas. Ne jen na to, abych si vybrala kávu. Myslela jsem to obecně. Potřebuju více času. Na život.....


Prázdniny skončily a já jsem opět v Nimes. CHEZ MOI. V Čechách jsem ráda, ale pokaždé, když se vracím sem, na Daudet, cítím se jako malé děcko, co našlo pod stromečkem vysněnou hračku...
Let byl v pohodě. Pokud se tak dá nazvat. Seděla jsem vedle 25 letého amerického studenta medicíny, co mi stále opakoval: You are beautiful. So, beautiful. I´m sorry but you are.....
No, aspoň jsem se zase s někým seznámila. A po vystoupení z letadla jsem opět vslékala zimní kabát Úžasný. Na nádraží v Nimes si pro mě už přišli prepáci, takže jsem se ani se zavazadly nenadřela. První procházka kolem osvětlených arén. Po desetihodinovém cestování to bylo jako ocitnutí se v krásném snu....
A celý večer jen objímáni se s lidmi, co mi taaaaaak chyběli! Kecání až do 3 do rána Mrkající a o dvě hodiny déle vstávat a dodělávat na rychlo úkoly. Ale co, ten večer mi za to stál ^^.
Překvapilo mě, jak moc se opět celé město změnilo. Vím, že to musí být nepředstavitelné. Za tři týdny??? Ale ano! Nejlepším příkladem je nový ruský obchůdek, který vlastní jedna moc milá Ruska, co sice neumí moc dobře fracouzsky, ale ráda si s vámi i tak popovídá a navíc u ní koupíte ty nejlepší čokoládové bonbony na světě!
Já zkrátka miluju Nimes a nedovedu si ani představit, že jednou budu muset balit kufry definitivně....
Ale do té doby mám ještě čas a ten hodlám využít naplno!

Pour que ce jour compte

1. ledna 2012 v 18:50 | tess |  Život v Nimes
Kazda promrhana vterina je navzdy ztracena, proto je treba naucit se zit kazdym okamzikem!





Jednoho dne prisla Mme Weeger do tridy a rekla: Sortez vos agendas, vite! Il ne faut jamais gaspiller le temps parce que la vie est trop courte! (nikdy neplytvejte casem, protoze na to, abyste si to mohli dovolit, je zivot prilis kratky!). A mela pravdu. Kazdy den v mem diari i zivote obecne je jedinecny. Tento clanek pisi pri prilezitosti privitani noveho roku. I ja jsem vcera rekapitulovala ten uplynuly. Tezko se mi s nim loucilo, protoze prinesl spoustu krasnych udalosti, novych pratel, poznani, vzpominek....Ale cas bez prestani bezi a neni potreba utapet se v minulosti. Ja si hodlam uzit i tento novy rok a jsem zvedava, co mi prinese!

Vsem vam preji, aby i pro vas byl rok 2012 rokem stesti, zdravi, lasky a abyste na neho meli jen ty nejkrasnejsi vzpominky!