Prosinec 2011

Chasseur des papillons

14. prosince 2011 v 14:42 | tess
<<Celui qui n´a pas Noel dans le coeur ne le trouvera jamais sous un arbre.>>

První trimestr skončil. Bulletin byl odeslán do ČR a prázdniny opět nedočkavě čekají za branou Daudetu. Celé město je vyzdobené (někdy až přezdobené Smějící se, že si často říkám: Kam se to poděl ten francouzský vkus?). Na každém kroku potkáte nějakého toho Pere Noel nebo alespon soba. Všude voní svařák, horká čokoláda a churros. Přesto, nevím proč, ale takovou tu pravou vánoční atmosféru tu příliš necítím. Možná to bude tím počasím. Stále je krásné teplo, jít ven v saku je naprosto vyhovující. A když v tom saku míjíte umělé vánoční stromečky s umělým sněhem (Mathias, je suis désolée, mais j´aime vraiment pas la fausse neige!-Tereza, attends, on en a rien a foutre, chez nous, il neige jamais!), které stojí hned vedle palem na každém náměstí.
V pondělí pořádala naše česká sekce menší soirée administraci školy. Takže se celý předešlý víkend peklo cukroví a nacvičovaly vánoční koledy. Myslí, že se nám nakonec skvěle povedlo! Dostaly jsme od paní ředitelky mixér, za který jsme opravdu vděčné. A od našich rodinek jsme dostaly obrovskou krabici té nejkvalitněší francouzské čokolády. V pondělí bylo též diner de Noel. Kuchaři i administrace nás chtěli odměnit a nechali nás jít ke švédskému stolu jako první (nikdy nezapomenu na prepáky, kteří si při pohledu na nás brousili nože Mrkající). Ale že jsme se dobře naedli! Krevety, foie gras, uzený norský losos, plněná vejce, ratatouille, quiche, marrons glacés, buche de Noel........
Navíc tento týden nemám moc učení, takže dělám úkoly na prázdniny, abych to nemusela dělat všechno v ČR. Ani preáci nebosují, takže si užíváme volné večery. A konečně mě naučili hrát poker! Do prázdnin ted plánujeme na každý večer nějaké to soirée. Takže nuda nebude Úžasný.
No a v sobotu zase do Česka!

Jinak se tu brzy objeví odkaz na všechny mé fotky Líbající


Paris, je T´aime!

6. prosince 2011 v 0:09 | tess |  Česká sekce v Nimes
La tour Eiffel a froid au pied
L´arc de Triomphe est ranimé
Les gens se levent, ils sont brimés
C´est l´heure ou je vais me coucher
Il est cing heures
Paris se leve
Il est cinq heures
Je n´ai pas sommeil...

Paris, město zamilovaných. Kde prý údajně najdete více přistěhovalců než rodilých Pařížanů a ceny jsou zde prý tak vysoké, že těch pár Pařížanů jezdí radije desítky kilometrů pro bochník cheba....
Nikdy, při svých dřívějších návštěvách, jsem nebyla Paříží nijak zvášť unešená...Pro mě to bylo město jako každé jiné, možná o něco špinavější a přelidněnější. To jsem si myslela až do chvíle, kdy jsem nedostala možnost navštívit ji nejen jako pouhý turista, ale jako někdo, kdo sem patří. Dokud jsem ji nepoznala, jako ji znají Francouzi. Dokud jsem si v noci nevyšplhala na osvětlenou Eiffolovu věž, nědělala večerní piknik na jednom z mostů na Seine. Dokud jsem nepoznala Pařížany, neprošla každičký kout Louvru, neobjevila krásy umění v Osay, neztratila se v snad nejdražší galerii ve Francii, nekoupila si Le Parisien u snídanového croissantu a noisette, nenajezdila kilometry pařížským metrem,...a to vše s pravým Pařížanem Mrkající.
Na začátku všeho byl histoire návštěvy české ambasády. Takže se celá česká sekce sbalila kufry na tři dny a odjela 25.11.2011 směr la capitale Pominu-li fakt, že naše TGV mělo dvě hodiny zpoždění kvůli čemuž jsme se nakonec musely namalovat ve vlaku a převléknout na chodbě ambasády (Smějící se), neboť sem nemůžete přijít jen tak v jeansech a mikině, tak jsem si i cestu náramně užily.
Konference byla zaímavá, dozvěděly jsme se mnoho zajímavých informací, sešly se s dijonskou českou sekcí, a na závěr, jak by řekl Francouz, on a bien mangé! Pak jsme se vypravily do bytu, který nám byl poskytnut a ze kterého byl mimochodem úplně úžasný výhled na Eiffelovku. Po zbytek pobytu jsme pak měly volný program. Toho se samozřejmě dalo výtečně využít Rozpačitý vezmu-li v úvahu, že nám dokonce i počasí přálo.
Takže zase příští rok!