Soyez sages, pour le décollage!

3. listopadu 2011 v 17:38 | tess |  Život v Nimes
Nous ne sommes que des pions sur l´échiquier du destin....
Tak mám za sebou první prázdniny. Po dvou měsících jsem se vrátila do Čech. Před tím, než jsem svoji rodnou zemi opustila, mi kdosi řekl: Po dvou měsících budeš brečet, jak chceš domů! A skutečně se mi v letadle koulely slzy po tvářích. Ale bylo to spíš tím, že se mi už v tu chvíli stýskalo po všech kamarádech, po Daudetu, po horkých croissantech, ranních, dopoledních, odpoledních zkrátka celodenních bisoux, o kterých jsem věděla, že mi v Česku nikdo nebude dávat; po snídaňovém café-chocolate; po Nimes; po Francii...
Na druhé straně jsem se těšila, až mě mamka sevře v náručí, až se vyspím ve vlastní postýlce, až se pohádam s mladší sestrou a projdu se po poli plném bláta s mým milovaným nikdy nezlobícím pejskem Smějící se.
No, čekala mě ledová sprcha. V Marseille jsem nastoupila do letadla, bylo 25°C, celá posádka se na mě usmívala, přála mi příjemnou cestu...A když jsem o dvě hodilny později vystupovala v Praze, byly asi tak 2°C a první, co jsem uslyšela, bylo: Noviny sem, Jiřko, to víš, je to děsná socka! To si pak člověk rychle uvědomí, že je v Čechách...
Nicméně, prázdniny byly super. Pořád dokola jsem sice opakavala ty samé historky a zodpovídala ty samé dotazy, ale pokaždé jsem si to náramně užila. Hlavně svoji rodinu Líbající, nejlepší kamarádku (bjan sýr k j T´m mon pot 2 Nutella), noční telefonáty s Francouzy, odpolední čajovnu, návštěvu bývalé školy....a k tomu stres. Air France byla totiž ve stávce. A nebylo tedy vůbec jisté, jestli moje letadlo zpět do Francie vůbec odletí...
V středu, 2.11.2011 jsem se tedy vydala na letiště, jistá jsem si nebyla vůbec ničím a srdce se mi svíralo strachem, když jsem hledala na informační tabuli 12:30 MARSEILLE-Air France, ale nakonec to dobře dopadlo, neboť hned za tímto nápisem stálo: Checking 210. UF.....
Odlétala jsem z takového toho ospalého, listopadového dnu. A pak najednou, po dvou hodinách cesty, jsme proráželi mraky, pršelo a my se pomalu chystali k přistání. A když jsme prošli těmi mraky a dotly se země, svítilo slunce. Bylo to jako kdyby jste se najednou ocitli v jiném světě. Teploměr ukazoval krásných 25°C, a já si hned po přistání vslékala zimní kabát a kozačky měnila za balerínky... Lidé se usmívali, zdravili a přáli mi krásný den. Na zavazadlo jsem čekala dlouho (asi proto, že jsem se odbalovala jako první Smějící se) a když konečně dorazilo, nemohla jsem s ním pohnout a ještě jsem se u toho málem zabila (ani se nedivím, vážilo 18 kg!) když v tom se za mnou ozvalo: Tu veux un coup de main? Ten hlas mi byl povědomý. Otočila jsem se a překvapením málem oněmněla! První, na co jsem se zmohla bylo: Nemáš ty být v Canadě? A neměl jsi náhodou přiletět do Paříže? A pak už to šlo jedno s druhým. Každopádně jsem si cestu náramně užila. Z nádraží v Marseille je totiž nádherný výhled na moře, takže nám (mně a Olivierovi) ani nevadilo počkat si tam dvě a půl hodiny na vlak do Nimes. Ve dvou se zkrátka cestuje lépe Mrkající. Do Nimes jsme dorazili už za tmy. Byl to nádherný pocit. Teplo a arény byly osvícené, město už se ukládalo ke spánku. Toho se samozřejmě muselo využít Nevinný.
Olivier mi pomohl s kufry až ke vchodu do školy a tam už se ujali moji milovaní prepáci (kteří se mohli přetrhnou, aby mi mohli vynést to jedno zavazadlo). Se všemi jsem se přivítala. U vchodu mého pokoje mě čekalo další milé překvapení. Celé dveře byly polepené lístečky typu: Bienvevue chez toi; Tu m´as trop manqué; Je t´M; Ca était?; Plein de bisous;...
Mám prostě suprovou třídu i kamarády Úžasný.
A když jsem ty dveře otevřela, našla jsem v nich obálku s přáním k Rentrée a celý cour ze zameškaného dne. Prostě super!
Dnes ráno mě čekalo něco nemilého. Písemka z SVT....no, On peut pas tout avoir...
Odpoledne mi odpadla dvouhodinovka francouzštiny, i čeština, takže jsem se vydala na průzkum města. Moje první kroky nevedly nikam jinam, než dans les Jardins de la Fontaine. Celý den je sice zataženo a chvílemi poprchává, ale to mi nemohlo zabránit. Deset dnů se jeví jako velice krátká doba. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak moc se toho v Nimes ovšem změnilo! Hned naproti škole otevřeli novou španělskou restauraci, o kousek dál L´Ocitan (malý tradiční obchůdek), v Zaře a dalších buticích zahájili nové slevy...a na intru konečně pustili topení!!!! (i když se to nezdá, v noci je tu pěkná kosa). Jinak písemky jsou ohlášené a profové nás nešetří, ale to už ke studenskému životu patří Nerozhodný

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 richard-pechousek richard-pechousek | E-mail | 3. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

Senzace! Takhle se cestuje! Bez problémů a jako po másle. To o tom stýskání jsem Ti říkal já. Ale myslel jsem to jinak! :-)) Měj se a na Vánoce se na Tebe těšíme!

2 tess tess | Web | 3. listopadu 2011 v 23:53 | Reagovat

jojo, cestovani je super a vim, zes mi to rek ty, ale nechtelo se mi jmenovat

3 richard-pechousek richard-pechousek | E-mail | 4. listopadu 2011 v 9:55 | Reagovat

Jo, a taky vím, čím lítáš, je to Airbus 319, kapacita 145 cestujících. Tos nevěděla, co? Ach jo, co si nezjistím sám, to se halt nedozvím.

4 tess tess | Web | 4. listopadu 2011 v 10:56 | Reagovat

typ letadla me zas na tolik nezajima. Mne stacilo, ze odletelo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama