Říjen 2011

Le temps d´un automne

15. října 2011 v 22:35 | tess |  Život na Daudetu
Le hasard est le plus grand romancier du monde. Pour etre fécond, il n´y a qu´a l´étudier.

Přišel podzim. Teploty klesly na nějakých <> 25°C. Francouzsky vytáhly kabátky, Francouzi klobouky (viz Antoine). Já pěněženku. Bylo toho hodně. Cesta do Paříže, která mě čeká na konci listopadu, dárky ro rodinu, nějaké to oblečení, káva, povinná četba....
Za týden se vracím poprvé domů. Je to zvláštní, jak tu ten čas utíká. Jiným tempem. Francouzským. Ani se nestačím v pondělí ráno vzpamatovat a je zase víkend. A pak najednou prázdniny klepou na dveře mého zeleného internátního pokoje. A já mám chuť rozespale odpovědět: Ještě chvíli....
Taky komu by se chtělo cestovat někam, kde se už nosí zimní kabáty? A kde neuslyšíte ten žabožroutský žazyk na každém kroku? Na druhou stranu se náramně těším, až budu moci každému vyprávět svoje zážitky a projdu se po náměstí v Písku, až budu ráno vstávat v 5, abych vyvenčila psa, v sobotu obědvala 10 atd... Smějící se
Tady v Nimes už listí zezlátlo a začalo opadávat. Nicméně sluníčko nás stále neopustilo a doufám, že se k tomu ani nechystá. Neboť v těch dlouhých školních dnech (kdy se čas vleče-obzvláště o dvouhodinovce francouzštiny) není nic lepšího, než na konci vyučování odhodit školní tašku na postel, popadnout elegantní kabelku, foťák a vyrazit do žardánů. Nebo třeba jen do města, na trh. Nebo jen tak stále dokolo chodit kolem arén a nechávat se omámit kouzlem Provence....


Nestíhám, nestačím...

2. října 2011 v 19:36 | tess
Minulý týden byl už opravdu školní. S horou písemek, domácích úkolů mojí vůbec první francouzskou stávkou učitelů, díky které mi odpadlo celé úterní dopolední vyučování (škoda jen, že moje francouzštinářka a matikářka se do stávky nezapojily...). Jinak si tu opravdu zvakám velmi rychle. A začínám si všímat rozdílů mezi Čechy a Francouzi (a není jich málo, ale o tom někdy příště). Ve čtvrtek jsem se podívala na confereci o Afgánistánu do Arles. Bylo to rozhodně velmi zajímavé a tohoto výletu nelituji, i když jsem občas musela docela vyvinout velké úsilí, abych porozuměla (neboť přednášející byl Američan Smějící se, ale přednáška byla ve frnacouzštině).