Srpen 2011

Život v kufru

30. srpna 2011 v 20:47 | tess
Je to zvláštní pocit. Stát ve svém pokoji, u své postele a dívat se na všechny ty kufry, krabice, tašky a batohy... a říkat si: <<V těhle kufrech je celý můj život. Celých uplynulých 17...>> A teď mám tohle všechno vzít a převést to od všeho, co znám, asi tak 1 500 Km daleko...
Je to jako stát na vysoké skále a při pohledu dolů vidět černou propast. Mít strach... . Ale také být zvědavá. A hlavně vědět, že pokud neskočím, nikdy se nedozvím, co tam dole vlastně je. A když ten pád nepřežiju? Tak alespoň budu vědět, jaké to je letět...
Dobře, moje situace není až natolik dramatická Smějící se. Ovšem i přes setkání české sekce, které proběhlo v červenci, si stále netroufám říci: Ano, já vím, do čeho jdu. nebo Ne, já nemám vůbec strach... Ale na druhou stranu...
...Život je boj a sebevrah ulejvák a zbabělec. A to já přece nejsem! Takže mým plánem je: Užívat naplno života a ukázat Francouzům, že jsem ČEŠKA a že jsem na to hrdá!
Každopádně mě čekají dvě poslední noci doma. A vím, že až pozítří nasednu do autobusu a nechám se unášet za vůní levandule, bude to první krok k dospělosti. Další tři roky totiž budu domů jezdit pouze na prázdniny a po Daudetu přijde vysoká (a kdo ví, kde mi tou dobou bude konec Úžasný) a po vysoké práce...Takže tyhle dvě noci jsou nejspíš poslední, kdy mohu říci: doma
Vlastně už teď mi všechno chybí. Moje bývalá škola, spolůžáci, kamarádi, mamka, sestry, moje postel a dokonce i stereotipní sobotní obědy u babičky Mrkající. Ale co až se vrátím? Bude to všechno pořád takové, jaké to znám? A najdu tu pořád tu stejnou sestavu <<těch mých>>? A budou pořád moji? Na tyhle otázky přinese odpověď pouze čas...