Z Milana do Parize a zase zpet

13. října 2018 v 18:29 | tess |  Lawyer-to-be
Podobne krasne podzimni pocasi v rijnu je podivuhodne. Slunecne dny propletene barvamy podzimu a pod nohama opadane listi. Par melodii v hlave, jeden hluboky nadech, usmev na tvari a klid v dusi. Uz si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem se citila tak naplnena, nejspis az stastna. Rekla bych, ze se mi po dlouhe dobe podarilo dostat se ze zacarovaneho kruhu, usmirit se sama se sebou, poznat sve nove ja. Musim rici, ze mi k tomu pomohly metody positivniho mysleni a meditace.

***

Po tomto kratkem uvodu se dostavam k tematu dnesniho clanku. Jak jste nejspise pochopili z nazvu, mam za sebou kratky pobyt v Parizi. Cesta i cely probeh minuleho vikendu byly ponekud "necekane". Uprimne ale, kazdy duvod je dostatecne dobry, jedna-li se o navstevu Parize. Muj dovud cesty byl pracovni pohovor v jedne z nejvetsich a nejdulezitejsich francouzsko-mezinarodnich advokatnich kancelari minuly patek. Prijela jsem do Parize asi ve dve odpoledne, po dlouhych sedmi hodinach v TGV a jeste pred pohovorem jsem si stihla prevzit klice od sveho stareho-noveho bytu v Parizi. Nejspis ani nedokazu popsat pocity, ktere me zaplavily hned pri prvnich momentech v tomto meste, bylo to jako vratit se domu po dlouhe dobe, neuveritelne a krasne. Musim rici, ze i na onen osudny pohovor jsem dorazila v tomto rozpolozeni, opila Parizi a krasou zivota, sebevedoma a stastna. A jak jsem zjistila na zacatku tohoto tydne, tedy po mem navratu du Milana, nejakym zpusobem to vsechno vyslo. Takze od ledna jsem zpet v Parizi a uz skoro pocitam i hodiny. Spousta lidi na Pariz nadava, ale ja si dnes uz ani nedovedu predstavit zit jinde, minuly vikend me o tom znovu presvedcil.

 

Cestne prohlasuji, ze (ne)jsem clenem mafie...!

9. září 2018 v 13:13 | tess |  Lawyer-to-be
Uplne si pamatuju ty pocity, ktere jsem mela nekolik poslednich mesicu v Benatkach. Ovsem tentokrat se dostavily o neco drive. Po prvnich par dnech, kdy jsem tu byla ze vseho nadsena a premyslela jsem o tom, ze bych v Milane zustala cely rok, nyni opet pocitam dny do doby, kdy budu moct zpet do Parize. Pravdou je, ze Italii miluju. Je tu ovsem jedlo ALE. Italii miluju, ALE na prazdniny. V tuhle chvili jsem si cim dal tim vic jista, ze zit tu zkratka nikdy nechci. Podle meho nazoru, je zde prilis mnoho veci, ktere nefungujou. Mozna je to mnou, protoze jsem uz za tech 7 let zvykla na francouzky zpusob zivota = velmi silnou legislativu a odbory, vse je rizeno zakony a nikdo si z niceho nedela holubnik. V tomhle je Italie uplne jina. Ceny (od taxiku pres fitko az po bydleni) vam urci podle ruznych faktoru (narodnost, povolani, vzhled...) no zkratka temer nikde nemate presne danou cenu, a pokud neco chcete tak se muzete chvili dohadovat a ve vysledku se podridit, jinak budete mit smulu. A to me opravdu hodne rozciluje, lidem se tu neda verit, i kdyz se na venek zdaji extremne mili. Takze ve zkratce vas okradou na kazdem kroku. Je to tu jedna velka arabska trznice...Ja samozrejme vim, proc to tak funguje (v hooooodne zkracene verzi je to nedostatecne silna politika a prilis silny patronaz). Podle me to vysvetluje mnoho, treba to, proc je Italie na tom tak, jak je (ne, nemuzou za to imigranti).

A tim se dostavam k dusi dnesniho clanku (puvodne mel byt spis o humorne udalosti v zivote pravnika v Italii).
Vcera vecer jsme jeste docela dlouho na necem pracovali, kdyz se mi do rukou dostalo "Prohlaseni o neclenstvi v mafii'. Puvodne jsem asi 30 sekund premyslela ze je to vtip, a dokonce jsem se tomu i zasmala a Italove na me koukali jako na cvoka, asi si mysleli, ze jsem opila tim, ze je patek, nebo prepracovana nebo tak neco. Protoze v Italii je evidentne podobne prohlaseni uplne normalni. Prohlaseni o tom, ze vy, ani vasi blizci nejste cleny mafie a ani mafii nijak financne nepodporujete, neobchodujete s mafii ci ani se nestykate s jejimi cleny, pry musi v Italii podepsat kazdy, kdo chce treba ucit, byt riditelem nebo pracovat na dulezitych mistech ci vlastnit podniky/podnikat. Myslim, ze existence podobnych dokumentu, ktere se opiraji o pocetnou legislativu vysvetluje mnoho veci, ktere ale nejspis k Italii patri. Jiste jsou to clichés, ale je skoda, ze se tomuhle statu nedari, se z toho "nejak dostat".


Jak rikam, Italie je nadherna zeme. Na prazdniny, kdyz si chcete na par dnu uzit umeni, zmrzlinu, kafe, testoviny, pizzu (uznavam, ze tohle umi Italove nejlip a ze treba nikde jinde si nejsem schopna dat ani kafe, ani zmrzlinu, protoze mi to proste nechutna), ale na prakticky zivot zkratka pro me Italie neni...

Kouzlo

3. září 2018 v 23:10 | tess |  Inspiration
Puvodne jsem strasne chtela napsat clanek o pravu, o pravnicich a o praci v advokatni kancelari. Rekla bych, ze v me hlave byl uz temer cely napsany a hotovy a skoro perfektni. Ale nakonec jsem se rozhodla trosku pozmenit plany a napsat clanek z trosku jineho soudku. Chci napsat clanek na tema, ktere se tu obcas objevovalo v dobe, kdy jsem byla na stredni skole, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych ho uplne rozvedla v samostatnem clanku. Zaroven je to tema, na ktere jsem poslednich par let trosku pozapomnela a rekla bych, ze prave to se stalo mym velkym problemem, dovudem, proc jsem se casto citila ztracena, nestastna nebo zmatena a nekdy az nastvana.
Tim tematem je vdecnost.

Dnesni doba je hrozne uspechana. Kazdy se za necim zene a nekdy ani presne nevi za cim: vic penez, lepsi kariera, lepsi auto nez ma soused, nebo vetsi dum. A hrozne malo lidi, cetne me, premysli o tom, co vlasne ma. Jak jsem napsala v minulem clanku, jsem posledni dobou trochu ztracena, ale diky pravidelne meditaci, ranni joze a par dalsim staro-novym rutinam jsem si uvedomila, jak strasne stastny clovek jsem, jak velke stesti mam a jak je zivot krasny. Mam pocit, ze se opet myslenkove dostavam tam, kde jsem byla, nez jsem se nejak zatoulala. Dnes bych se proto s vami chtela podelit o takovy muj "recept na stesti". Samozrejme si podotknu upozornit, ze nejsem ani saman, ani kdejaky mudrc a vsechno, co vam sem napisu, je moje osobni zkusennost.

1) nemyslete na to, co nemate, ale na vsechno to, co mate a budte vdecni!
Kazdy den, nejlepe rano po probuzeni nebo vecer pred spanim, si sepiste seznam veci, za ktere jste vdecni (pocinaje tim, ze jste na zivu, pres vsechno, co vas napadne, az po to, co jeste nemate, ale soustredite se na to, to ziskat)

2) Myslete positivne. Negativni myslenky pritahuji pouze negativni myslenky. Positivni myslenky pritahuji ty positivni.

3) pestujte si svou predstavivost. Predstavujte si veci, po kterych touzite. Predstavujte si, ze je jiz mate. A budte za ne vdecni.

4) Uvedomte si, co vlastne chcete, nebo v jakem poradi to chcete.

5) Neberte si nic osobne. Vyhnete se zbytecnemu utrpeni a pochybam o vas samotnych.

6) Nevytvarejte si zadne domnenky, naleznete odvahu klast otazky a vyjadrovat, co vlastne chcete.

7) Budte sami sebou. Stejne se nikdy nebudete zamlouvat vsem. A tim, ze se budete snazit se zmenit, vlastne jen presvedcite sami sebe o tom, ze jste spatni a budete nestastni.

8) Budte mili na ostatni. Davejte ze sebe vsechno a uvidite, ze se vam to od ostatnich vrati.

9) Nezranujte slovem. Naleznete v sobe vznesenost a nedoprejte nikomu, aby vas dovedl k tomu, ze se prestanete ovladat. Budte dokonali s kazdym vyrcenym slovem a nikdy nebudete muset litovat toho, co jste rekli v razi.

10) Delejte vse tak, jak nejlepe dovedete. Minimalne proto, ze to, co zasejete, sklidite a proto, ze se tak vyhnete zbytecnym problemum. Delejte vse tak, jak nejlepe dovedete, protoze vy na to mate a zaslouzite si to nejlepsi.

11) meditujte. Kazdy den si na 20 minut sednete a meditujte. Pustte si meditacni hudbu a zkuste to! Zpocatku vam bude pripadat ze jen tak sedite se zavrenyma ocima, ale po par dnech zacnete vnimat, co vam meditace prinasi: klid do srdce i duse, jasne myslenky a lasku (k cemukoli, i k vam samotnym)

12) Odmenujte se a rozmazlujte se a budte vdecni za to, ze to muzete udelat. Budte vdecni, ze to delate sami pro sebe a rikejte si, ze si to zaslouzite.


Tak to by bylo par tech asi nejzakladnejsi rad, ale verim, ze neni nikdy na skodu si je pripomenout. Od chvile, kdy ja sama se jimi denne ridim, pozoruji mnoho zmen k lepsimu; citim se stastna i bez nejakeho "duvodu", dejou se mi krasne positivni veci, za ktere jsem vdecna, citim se opet sama sebou :)
 


Le tourbillon de la vie

26. srpna 2018 v 18:12 | tess |  Lawyer-to-be
Casto se mi stane, ze se pristihnu, jak si sama procitam stare prispevky. Ponorim se vzdy do vln nostalgie a nekdy az horkosti. Obcas nechapu, co se od tech chvil, kdy jsem psala vsechny ty pozitivni clanky plne energie a radosti ze zivota stalo. Zatim se mi na to nepodarilo uplne prijit, ale nejak jsem cim dal tim vice motivovana najit tu opravdovou chut do zivota, kdy se radujete z kazde prozite chvilky, jste vdecni za kazdy den, kazdeho potkaneho cloveka, naucenou vec...
Zacinam nyni novou cestu za "lepsim ja" a doufam, ze pri ni najdu zpatky i svou psaci muzu a budu se tedy s vami moci podelit o me zazitky.

Od meho prijezdu do Milana uplynuly uz temer tri mesice. Tri mesice, ktere i kdyz se mi to nezda kazdy den, byly plne novych zkusennosti, poznatku a uvedomneni si. Vetsina toho je samozrejme vazana na prvotni duvod meho pobytu v Milane - staz v jedne francouzso-italske obchodne-pravni firme. Pracovat v pravu je pro me novinka, i kdyz jsem samozrejme pravo studovala, kazdym dnem zjistuji, jak moc se praxe lisi od prava vyucovaneho, kolik moc veci jeste neznam, jak moc narocne povolani to je. Obecne musim rici, ze se mi prace libi a bavi me. Bavi me hlavne pracovat v mezinarodnim prostredi, kde se mluvi francouzsky-italsky-anglicky cely den bez rozdilu. Ale samozrejme to ma i nejake temne stranky, ktere zde nyni rozebirat nebudu.

Co se tyka meho pobytu v Italii, tak bohuzel musim rici, ze prvotni nadseni a chut zustat zde dele nez 6 mesicu rychle vystridala touha vratit se zpet do Parize. Nejaky zpusobem mi zivot v Italii zkratka nevyhovuje, nechci uplne zachazet do detailu, ale z meho pohledu je zde prilis moc veci, ktere nefunguji a ja si zkratka nedovedu predstavit, ze bych zde byla dele nez tech uz tak obavanych 6 mesicu. Italie je krasna zeme, jsou tu dobre potraviny, cerstve ovoce, nadherna priroda i prostredi, ale proste pro me je predstava zivota (trvaleho) v Italii zkratka neatraktivi a tak pevne doufam, ze se v lednu budu moci vratit do sveho druheho domova, do Parize a pokracovat svuj zivot i karieru tam.

Rok v Parizi

24. května 2018 v 16:15 | tess |  Parizanka
Po druhem semestru mam opet cas se prihlasit k blogu. Byla to pekelna jizda, ale stalo to za to. Mam nyni ukonceny prvni rok magisterskeho studia v International Business Law na Sciences Po Law School a jsem tedy neco jako "skoro-pravnicka". Jak jsem napsala v minulem clanku, tak na rok prerusuji studium, abych ziskala nejake pracovni zkusenosti v pravnich firmach ci pravnich direkci firem. Za mene jak dva tydny se stehuji za svou prvni stazi na 6 mesicu do Milana, kde budu pracovat pro francouzsko-italskou obchodne-pravni firmu. Musim rici, ze se docela tesim na zmenu. Ctyri roky na vysoke byly pomerne narocne a i kdyz mi oficialne zbyva posledni rok, tak ten, ktery si beru letos urcite nebude ztraceny cas.

V Parizi jsem tak stravila presne rok, rok, kdyz jsem tu milovala kazdy den (ehm, teda z pohledu toho ziti v Parizi, ne nutne zbytku). Pariz je opravdu mesto snu a uz ted mi chybi, prestoze jsem na Milan zatim slysela jen samou chvalu.
Po zkouskach jsem mela dokonce cas na par vyletu a navstev tak vam sem pridavam par fotek.

Ona zije!

21. ledna 2018 v 19:20 | tess |  Parizanka
Résultat de recherche d'images pour "avocat droit"


Nedavno jsem si tak nejak vzpomnela, ze mam blog... No ted asi trochu kecam. Vim, ze mam blog. A ani jsem na nej nezapomnela, i kdyz to tak nejspis vypada vzhledem k tomu, ze muj posledni prispevek je datovan k 24.6.2017. Asi se ptate (ted kdyz jste zjistili, ze jsem se nestala obeti terorismu ani zadne podobne tragicke udalosti), co jsem od te doby delala. Nejspise vas zklamu. Nezachranovala jsem svet, ani jsem se nestala tajnou agentkou. Cely minuly semestr jsem stravila v...knihovne a mymi nejlepsimi prateli se stali zakoniky, soudy, a soudni rozhodnuti. Tem par mesicum padlo za obet mnoho cernych puncochacu, par lodicek, tisece popsanych stranek a ani nechci vedet kolik probdelych noci. Tak nejak jsem take musela prehodnotit limit toho, co je mozne zvladnout a zjistila jsem, ze clovek ve skutecnosti snese mnohem vice unavy, nez si mysli. Nebudu tu rozepisovat zpetne vse, co se na Sciences Po Law School odehralo, shrnuto a reknu, ze to bylo narocne, hodne narocne. Na druhou stranu si ani nechci stezovat, protoze jsem se ve studiu prava nasla, bavi me to a hodne mi to vsechno dalo. Musim rici, ze to byl semestr, za ktery jsem se toho naucila nejvice (mozna i sama o sobe). Rozhodla jsem se pristi rok prerusit studium a praktikovat obchodni pravo. Zatim mam staz na obdobi cerven-prosinec v italsko-francouzske obchodne pravni firme CastaldiPartners v jejim sidle v Milane (takze se brzy dockate i nejakych novinec z Italie). Musim priznat, ze uz se mi moc stehovat nechce, asi uz si na to i pripadam "stara" kazdy rok, nebo 6 mesicu muset balit kufry a zacinat nekde od nuly. Zaroven se mi nechtelo tak skvelou nabidku na praci v zahranici odmitat, takze se na chvili s Parizi rozloucim. Jinak co se tyka druheho semestru, tak ten startuje zitra (nemuzu tak nejak rici, ze se mi podarilo se vzpamatovat z toho prvniho, ale tak nejak nemam na vyber). Trosku jsem se hecla a nasla si ke skole jeste i praxi v ceske diplomacii (na ceske ambasade v Parizi v bilaterarnich ekonomickych vztazich + UNESCO), tak jsem na sebe vazne zvedava. Jinak bych (pokud se k tomu dokopu) rada napsala take clanek o svem prosincovem pobyte v Izraeli, tak cas od casu na blog kouknete :)



"Male" rozmary Parizanu

24. června 2017 v 13:16 | tess |  Parizanka
"Byt parizanem neznamena narodit se v Parizi, ale ozivnout zde"


Ano, miluju parizany. Myslim, ze o jejich zivotnim stylu by se daly napsat velmi rozsahle knihy ci udelat samostatny obor na univerzitach. Inspiruji me. Prekvapuji me. Zustavaji mi zahadou, i kdyz pomaloucku pronikam do jejich strezenych tajemstvi.
Parizani jsou Francouzi nenavideni a zbytkem sveta obdivovani. Je to takovy specificky druh sam o sobe. Nekomu muzou pripadat velmi arogantni svym sebejistym chovanim. Dobre si uvedomuji kym jsou. Maji tu cest zit v nejdom z nejkouzelnejsich mest na svete. A tak jednoduse sami sebe povazuji za jeho skromnou ozdobu.

1) Parizane se chteji odlisit od zbytku Francouzu
Kdyz se Francouze nekdo zepta, odkud je, rekne proste, ze je Francouz. Kdyz se parizana nekdo zepta, odkud je, rekne, ze je Parizan - jako by se chtel odlisit od zbytku naroda nebo jako kdyby snad byla Pariz statem sama o sobe (a do jiste miry asi i je).
Odlisit se chteji i ve vecech bezneho zivota. Vsude ve Francii si muzete v kavarnach pochutnat na café au lait, jen v Parizi si musite pozadat o café crème (nebo noisette misto espressa). A to je pouze jeden z mnoha prikladu.

2) Dat darek sam sobe
Od parizanu se da pochytit spousta dobrych i rozmarnych vzyku. Parizanky (ale i parizane) treba miluji rozmazlovani. Je uplne bezne, ze vidite parizanku v obchode se sperky kupovat nausnice, nechat si je zabalit a za ani ne pet minut uz je ma v usich. Parizane si umi delat sami sobe radost, i kdyby snad prstynkem za 3eura z blesiho trhu, cerstvymi kvetinami ve vaze. Neni nutne mit duvod udelat si radost. Tim lejlepsim duvodem jste totiz vy sami Mrkající

3) Bobo
Slovem Bobo se ve Francii oznacuje clovek (parizan), ktery je zaroven chic, tajuplny a extravagantni. Tak trochu umelec a tak trochu blazen. Chcete-li byt Bobo, kupte si za 15e treba listek do Fondation Luis Vuitton jen proto, abyste si v Jardins d'Acclimatation mohli vychutnat kavu. A pak nonsalantne odpoved, kdyz se vas nekdo zepta, co jste delali v sobotu odpoledne: Ale, zasla jsem si do FLV na kavu, proste jako by nic.
Stejne tak, kdyz vam nekdo pochvali treba novy satek rici: Ah, tenhle? Ten uz ani nevim, odkud ho mam. (a pritom jste ho koupila vcera treba u Hermès)

4) Jezdit na kole.
Parizane hodne jezdi na kole. Za kazdeho pocasi, v kazdem outfitu, kamkoli. Rano vidate muze v oblecich, ci zeny v suknich na podpatkach. A vzdycky jsou tak elegantni...

5) Oblibeny sport? Sedet v kavarne
O parizanech se casto rika, ze jsou uspechani. No, asi jako v kazdem velkem meste. Ovsem parizan si neodpusti svou chvilku s café noisette v jedne z tech tak typickych parizskych kavaren, ktere maji otocene zidlicky smerem na ulici, aby jste mohli napadne pozorovat vsechny kolemjdouci, inspirovat se modou, nebo jen tak chvili premyslet a predstirat u toho, ze prave zaujate ctete Le Monde.

6) Znat Pariz jako nikdo jiny
Jiste, kdyz uz zde bydlite, musite znat Pariz lepe nez kdokoli jiny. Ovsem parizane znaji kazdy kout, nebo to alespon predstiraji. Kazdopadne vi, co se kdy kde deje, co se chce sustne. A rady vam davaji rady typu: Uz jsi videla vystavu o X v Y museu? Musis tak jit, je to naprosto "fabuleux".

7) Male lzi
Parizan nekdy na konci vecera rekne, ze prave utratil veskere penize za piti a nezbylo mu na metro a tak pujde pesky (i kdyz to neni pravda). Proste jen chce si vychutnat nocni Pariz.
Nebo kdyz ma s nekym schuzku a tak trosku nestiha, casto rekne "Jojo, uz jsem na Châtelet, za dve minuty jsem tam." A teprve pritim zamyka dvere...





Kouzlo parizskeho sarmu

23. června 2017 v 20:55 | tess |  Parizanka
"Ve dvaceti letech je parizanka roztomila ; ve triceti neodolatelna ; ve ctyriceti sarmantni. A po ctyricitce? Parizance nikdy neni pres crtyricet."


Pokud si neco s Parizi spojujeme, je to bez omylu moda. Cely svet se inspiruje Parizi, vsichni modni navrhari "haute-couture" se sjizdeji prave sem a to ani nemluvim o historickych znackach, ktere jeste dnes ridi svet.

Odkud se tedy bere sarm parizanu? Proc maji vsichni chut se jim podobat?
Odpovedet na tyhle otazky neni snadne, ani cela kniha by nestacila, ale i tak bych chtela zduraznit par dulezitych bodu.

1) Citit se pohodlne
Kouzlo Parizanu spociva predevsim v tom, ze jsou si velmi jisti tim, ze vypadaji dobre. Pro ne neexistuje faux-pas. Sebevedomi je zakladem vseho. Parizanka by si nikdy neoblekla nic, v cem si neni sama sebou jista.

2) Kombinovat
Pokud parizani neco nenavidi, je to nuda. Pro ne prilis "ulizly" look, boty sladene s kabelkou nebo komplet okopirovany z magazinu nemuze existovat. Parizan zari napaditosti, chce prekvapit, zaujmout, byt vzorem. Lide zde se inspiruji vzajemne a nejlepsi modni casopis je sednout si do kavarny a pozorovat kolemjdouci. Zaroven nikdo neuctiva zadneho idola, kazdy si nechava otevrena vratka.

3) vintige
Parizane miluji stare veci. Neboji se nakupovat na blesim trhu ci vintage obchodech nebo dokonce vytahnout neco ze skrine po babicce. A to vse treba skombinuji s nejakym modnim vynalezem 21. stoleti.

4) Zadne viditelne znacky
Parizan nesnasi delat nekomu reklamu. Nikdy vam neda najevo, ze satek, co ma kolem krku je vcera koupeny Hermès. Nikdy mu nepolezou trenyrky Calvin Klein z kalhot. Parizane umi pouzivat i ty nejdrazsi znacky se znackou davkou skromnosti a skombinovat je treba prave s nejakym tim vintage ulovkem.

5) Doplnky
Nikdy nezanedbavat doplnky. To by mohlo byt dalsi heslo. K diskretnimu looku neni nic lepsiho nez velky nahrdelnik nebo dlouhe nausnice.

6) Umet se prizpusobit situaci
I kdyz z toho, co jsem napsala vyse nejspis vypliva, ze se moda prizpusobuje parizanum a ne naopak (a do urcite miry je to i pravda), parizan vzdy dobre vi, kam jde, a podle toho uzpusobi svuj look. To ovsem neznamena, ze se vzda sveho prava na to byt originalni a okouzlujici. Prave naopak!

Multikulturni Pariz

22. června 2017 v 19:42 | tess |  Parizanka
Dat si autenticky falalfel v parizske ctvrti Marais a poslouchat hudbu z Tel Aviv. Napit se marockeho matoveho caje v arabske kavarne vedle parizske mesity. Zajit si vecer na prave Pho na Place d'Italie. Poobedvat indickou kormu na trhu v 15e.... Pariz ma, jak jsem jiz psala v predchozim clanku, mnoho tvari. Kazde zakouti je jedinecne hlavne diky mensinam, ktere v nem ziji. Osobne mi velmi vyhovuje moci si zajit koupit vietnamske speciality nebo poobedvat v zidovske ctvrti. Miluju pozorovat ruzne kultury i styly zivota a ucit se od nich. Proto je pro me Pariz tim pravym mistem k zivotu. Mluvit s lidmi. Obohatit sebe i je. ZIt pratelsky. Vsechno tohle je v Parizi mozne.


1) Montmartre- Umelecka Pariz
Pariz je snad odjakziva domovem umelcu. Nedivim se, ze je pritahovala. Nedivim se ani, ze ji zaprodali svou dusi. Takovou tradicni crtvrti, kde se umelcum darilo, ze Montmartre. Uzke ulicky a az do nebe vedouci kamene schody, Sacré Coeur a male parciky. Spousta utulnych kavaren, kde zapomenete na svet...
Bohuzel dnes je Montmartre predevsim turistickym centrem a umelci se odtud presunuli do Belleville.

2) Belleville
Belleville je tak trosku mistem setkani ruznych kultur samo o sobe. Je to zaroven arabska, zivodvska a cinska ctvrt. Vedle tradicnich kebabu zde narazite na Pekingskou kachnu ci baklavu. Druha cast ctvrti je domovem umelcu, architektu, a street art. Prave zde dnes muzete naleznout tradicni literarni ci hipsterske kavarny, poulicni loutkova divadla ci tanecni salonky. Kdyz uz tu budete, nezapomente se podivat do parku Buttes-Chaumont postavenem Napoleonem III a na radnici XIXe okrsku.

3) Le Marais
Asi jedna z mych nejoblibenejsich ctvrti v Parizi vubec. Le Marais je drazsi parizska ctvrt na pravem brehu Seine ve vychodni casti rue de Rivoli. Zde muzete najit nejkouzelnejsi namesti v Parizi - la Place des Voges postavene Jindrichem IV. V jeho koutku se tez nachazi dum Viktora Huga (vstup zdarma) a vazne doporucuji navstevu. O kousek dal je rue des Rosiers. Cela ctvrt je uz dlouha stoleti obyvana zidovskou populaci. V teto ulici si muzete pochutnat na nejlepsim falafelu ve Francii. Je zde hned nekolik bister/restauraci, ale vubec nejlepsi je l'AS DU FALAFEL (falafel zde stoji 6,5 euro), je vyrabeny tradicnim zpusobem a muzu rict, ze je to bomba. O dva domy dal je navic i tradicni cukrarna/pekarna.

4) Troska Asie v Parizi- Place d'Italie
Place d'Italie a cely boulevard d'Ivry jsou huste obydlene asijskou populaci. Najdete zde pouze asijske restaurace, obchody i tradicni trhy. Vsechno je zde navic opravdu levne!

5) Barbès
Barbès je arabska ctvrt, clovek by rekl, ze je nekde v Alziru a ne v Parizi. Je to pomerne "divocejsi" ctvrt

6) 5e okrsek, mesita a kavarna
V 5e okrsku se blizko place Monge nachazi parizska mesita (vstupne pro ne-muslimy za 3eura), pokud vas zajima architektura blizkeho vychodu, tak doporucuji navstevu. Navic na rohu ulice je tradicni arabska kavarna/restaurace s nadherou terasou. Doporucuji mistni couscous ci zakusky nebo alespon salek tradicniho caje.

7) okolo Trocadero a Eiffelovky
Pomerne dost turisticka crtvt z duvodu nezapomenutelneho pohledu na Eiffelovu vez. Navstevu zde doporucuji v lete ve 22.00 protoze v tu chvili se rozsviti cele panorama a zajisti vam nezapomenutelny zazitek.

8) Concorde, Louvre, Orsay
Turisty nejvice navstevovana mista. A mozna proto nejmene kouzelna. Louvre i Orsay samozrejme stoji za navstevu stejne jako Jardins de Tuileries. A kdyz uz tam budete, tak zajdete do Musée de l'Orangerie se podivat na Monetovy Les Nymphéas.

9) Bois de Boulogne - trocha divociny v Parizi
Bois de Boulogne se nachazi na konci 16e okrsku (pesky se sem da dostat velmi rychle z Trocadéro). Je to rozsahly lesik/park, s jezirky, loveckou ctvrti, jizdarnou, idealni misto na piknik. Za navstevu tez stoji Fondation Luis Vuitton se svou rozsahlou sbirkou moderniho umeni a Jardins d'acclimatation, ktere k fondaci prilehaji.

10) Place de la République, Bastille
Crtvrti pro ty, kdo chteji vecer zajit na drink a vratit se az nad ranem, hodne mladych lidi vsech narodnosti i hudebni vecery.
V Parizi se samozrejme da delat jeste mnohem vice veci, ale pokracovani bude zase nekdy priste Mrkající

Z turistky Parizankou

20. června 2017 v 19:51 | tess |  Parizanka
Hrde musim prohlasit, ze mam za sebou prvnich 10 dnu v Parizi. Deset dnu, ktere jsou velmi rozdilne od mych predchozich nespocetnych navstev francouzkeho hlavniho mesta. Jiste, z tech predchozich-krat jsem jiz znala velkou cast Parize. Ale za tech 10 dnu jsem se presvedcila o tom, ze neexistuje jedna Pariz, nybrz mnoho od sebe naprosto rozdilnych Parizi a ta jedna, kterou jsem do ted znala je snad tou nejmene parizskou Parizi vubec. Driv pro me tohle mesto znamenalo jen Eiffelovku, Notre Dame, Louvre, Orsay, ... ale az nyni vim, ze Pariz je mnohem vice nez toto. Pariz je obrovska a kazde "arrondissement", kazda ctvrt, kazdy kout skryva tolik, ze snad za cely zivot neni mozne vse objevit. Myslim, ze je velka skoda, ze 99% navstevniku nema cas ani potuchy o tom, co je dal...dal za Louvrem, dal za Eiffelovkou...Doted si pamatuji, jak jsem byla pri prvni navsteve Parize zklamana, nikde jsem nevidela ono kouzlo, o kterem psali francouzsti i svetovi spisovatele, ktere se maliri snazili zachytit na svych dilech, basnici v basnich a zpevaci v pisnich...pri kazde navsteve jsem pronikla o kousek blize k samemu srdci tohoto mesta, ale obzvlaste po velmi intensivnim tydnu zde vim, ze jeste stale mi toho tolik zbyva. Za tech deset dnu, jsem navstivila mista, o kterych jsem nemela poneti (treba Bois de Boulogne, Belleville, quartier chinois, Fondation Louis Vuitton...) a to s lidmi, kteri jsou tu doma. Troufnu si rici, ze uz jsem vypila dost café crème na to, abych mi prislo divne, ze se zde nejmenuje café au lait jako ve zbytku Francie. Projela jsem Pariz metrem, prosla pesky,...a kupodivu se neztratila. Tady se snad ani ztratit neda, ale porad se daji objevovat nove a nove veci, muzea, kavarny, kostely, obchody, namesticka...
Ted uz konecne vidim to, co se skryva pod poznacenym lacinym pozlatkem zvane Pariz, to nejuzasnejsi mesto, kde jsem mela moznost zit.

(v dalsim clanku nejspise budu mene positivni a povim vice o hledani bydleni a cenach v Parizi)

Kam dál