"Male" rozmary Parizanu

24. června 2017 v 13:16 | tess |  Parizanka
"Byt parizanem neznamena narodit se v Parizi, ale ozivnout zde"


Ano, miluju parizany. Myslim, ze o jejich zivotnim stylu by se daly napsat velmi rozsahle knihy ci udelat samostatny obor na univerzitach. Inspiruji me. Prekvapuji me. Zustavaji mi zahadou, i kdyz pomaloucku pronikam do jejich strezenych tajemstvi.
Parizani jsou Francouzi nenavideni a zbytkem sveta obdivovani. Je to takovy specificky druh sam o sobe. Nekomu muzou pripadat velmi arogantni svym sebejistym chovanim. Dobre si uvedomuji kym jsou. Maji tu cest zit v nejdom z nejkouzelnejsich mest na svete. A tak jednoduse sami sebe povazuji za jeho skromnou ozdobu.

1) Parizane se chteji odlisit od zbytku Francouzu
Kdyz se Francouze nekdo zepta, odkud je, rekne proste, ze je Francouz. Kdyz se parizana nekdo zepta, odkud je, rekne, ze je Parizan - jako by se chtel odlisit od zbytku naroda nebo jako kdyby snad byla Pariz statem sama o sobe (a do jiste miry asi i je).
Odlisit se chteji i ve vecech bezneho zivota. Vsude ve Francii si muzete v kavarnach pochutnat na café au lait, jen v Parizi si musite pozadat o café crème (nebo noisette misto espressa). A to je pouze jeden z mnoha prikladu.

2) Dat darek sam sobe
Od parizanu se da pochytit spousta dobrych i rozmarnych vzyku. Parizanky (ale i parizane) treba miluji rozmazlovani. Je uplne bezne, ze vidite parizanku v obchode se sperky kupovat nausnice, nechat si je zabalit a za ani ne pet minut uz je ma v usich. Parizane si umi delat sami sobe radost, i kdyby snad prstynkem za 3eura z blesiho trhu, cerstvymi kvetinami ve vaze. Neni nutne mit duvod udelat si radost. Tim lejlepsim duvodem jste totiz vy sami Mrkající

3) Bobo
Slovem Bobo se ve Francii oznacuje clovek (parizan), ktery je zaroven chic, tajuplny a extravagantni. Tak trochu umelec a tak trochu blazen. Chcete-li byt Bobo, kupte si za 15e treba listek do Fondation Luis Vuitton jen proto, abyste si v Jardins d'Acclimatation mohli vychutnat kavu. A pak nonsalantne odpoved, kdyz se vas nekdo zepta, co jste delali v sobotu odpoledne: Ale, zasla jsem si do FLV na kavu, proste jako by nic.
Stejne tak, kdyz vam nekdo pochvali treba novy satek rici: Ah, tenhle? Ten uz ani nevim, odkud ho mam. (a pritom jste ho koupila vcera treba u Hermès)

4) Jezdit na kole.
Parizane hodne jezdi na kole. Za kazdeho pocasi, v kazdem outfitu, kamkoli. Rano vidate muze v oblecich, ci zeny v suknich na podpatkach. A vzdycky jsou tak elegantni...

5) Oblibeny sport? Sedet v kavarne
O parizanech se casto rika, ze jsou uspechani. No, asi jako v kazdem velkem meste. Ovsem parizan si neodpusti svou chvilku s café noisette v jedne z tech tak typickych parizskych kavaren, ktere maji otocene zidlicky smerem na ulici, aby jste mohli napadne pozorovat vsechny kolemjdouci, inspirovat se modou, nebo jen tak chvili premyslet a predstirat u toho, ze prave zaujate ctete Le Monde.

6) Znat Pariz jako nikdo jiny
Jiste, kdyz uz zde bydlite, musite znat Pariz lepe nez kdokoli jiny. Ovsem parizane znaji kazdy kout, nebo to alespon predstiraji. Kazdopadne vi, co se kdy kde deje, co se chce sustne. A rady vam davaji rady typu: Uz jsi videla vystavu o X v Y museu? Musis tak jit, je to naprosto "fabuleux".

7) Male lzi
Parizan nekdy na konci vecera rekne, ze prave utratil veskere penize za piti a nezbylo mu na metro a tak pujde pesky (i kdyz to neni pravda). Proste jen chce si vychutnat nocni Pariz.
Nebo kdyz ma s nekym schuzku a tak trosku nestiha, casto rekne "Jojo, uz jsem na Châtelet, za dve minuty jsem tam." A teprve pritim zamyka dvere...




 

Kouzlo parizskeho sarmu

23. června 2017 v 20:55 | tess |  Parizanka
"Ve dvaceti letech je parizanka roztomila ; ve triceti neodolatelna ; ve ctyriceti sarmantni. A po ctyricitce? Parizance nikdy neni pres crtyricet."


Pokud si neco s Parizi spojujeme, je to bez omylu moda. Cely svet se inspiruje Parizi, vsichni modni navrhari "haute-couture" se sjizdeji prave sem a to ani nemluvim o historickych znackach, ktere jeste dnes ridi svet.

Odkud se tedy bere sarm parizanu? Proc maji vsichni chut se jim podobat?
Odpovedet na tyhle otazky neni snadne, ani cela kniha by nestacila, ale i tak bych chtela zduraznit par dulezitych bodu.

1) Citit se pohodlne
Kouzlo Parizanu spociva predevsim v tom, ze jsou si velmi jisti tim, ze vypadaji dobre. Pro ne neexistuje faux-pas. Sebevedomi je zakladem vseho. Parizanka by si nikdy neoblekla nic, v cem si neni sama sebou jista.

2) Kombinovat
Pokud parizani neco nenavidi, je to nuda. Pro ne prilis "ulizly" look, boty sladene s kabelkou nebo komplet okopirovany z magazinu nemuze existovat. Parizan zari napaditosti, chce prekvapit, zaujmout, byt vzorem. Lide zde se inspiruji vzajemne a nejlepsi modni casopis je sednout si do kavarny a pozorovat kolemjdouci. Zaroven nikdo neuctiva zadneho idola, kazdy si nechava otevrena vratka.

3) vintige
Parizane miluji stare veci. Neboji se nakupovat na blesim trhu ci vintage obchodech nebo dokonce vytahnout neco ze skrine po babicce. A to vse treba skombinuji s nejakym modnim vynalezem 21. stoleti.

4) Zadne viditelne znacky
Parizan nesnasi delat nekomu reklamu. Nikdy vam neda najevo, ze satek, co ma kolem krku je vcera koupeny Hermès. Nikdy mu nepolezou trenyrky Calvin Klein z kalhot. Parizane umi pouzivat i ty nejdrazsi znacky se znackou davkou skromnosti a skombinovat je treba prave s nejakym tim vintage ulovkem.

5) Doplnky
Nikdy nezanedbavat doplnky. To by mohlo byt dalsi heslo. K diskretnimu looku neni nic lepsiho nez velky nahrdelnik nebo dlouhe nausnice.

6) Umet se prizpusobit situaci
I kdyz z toho, co jsem napsala vyse nejspis vypliva, ze se moda prizpusobuje parizanum a ne naopak (a do urcite miry je to i pravda), parizan vzdy dobre vi, kam jde, a podle toho uzpusobi svuj look. To ovsem neznamena, ze se vzda sveho prava na to byt originalni a okouzlujici. Prave naopak!

Multikulturni Pariz

22. června 2017 v 19:42 | tess |  Parizanka
Dat si autenticky falalfel v parizske ctvrti Marais a poslouchat hudbu z Tel Aviv. Napit se marockeho matoveho caje v arabske kavarne vedle parizske mesity. Zajit si vecer na prave Pho na Place d'Italie. Poobedvat indickou kormu na trhu v 15e.... Pariz ma, jak jsem jiz psala v predchozim clanku, mnoho tvari. Kazde zakouti je jedinecne hlavne diky mensinam, ktere v nem ziji. Osobne mi velmi vyhovuje moci si zajit koupit vietnamske speciality nebo poobedvat v zidovske ctvrti. Miluju pozorovat ruzne kultury i styly zivota a ucit se od nich. Proto je pro me Pariz tim pravym mistem k zivotu. Mluvit s lidmi. Obohatit sebe i je. ZIt pratelsky. Vsechno tohle je v Parizi mozne.


1) Montmartre- Umelecka Pariz
Pariz je snad odjakziva domovem umelcu. Nedivim se, ze je pritahovala. Nedivim se ani, ze ji zaprodali svou dusi. Takovou tradicni crtvrti, kde se umelcum darilo, ze Montmartre. Uzke ulicky a az do nebe vedouci kamene schody, Sacré Coeur a male parciky. Spousta utulnych kavaren, kde zapomenete na svet...
Bohuzel dnes je Montmartre predevsim turistickym centrem a umelci se odtud presunuli do Belleville.

2) Belleville
Belleville je tak trosku mistem setkani ruznych kultur samo o sobe. Je to zaroven arabska, zivodvska a cinska ctvrt. Vedle tradicnich kebabu zde narazite na Pekingskou kachnu ci baklavu. Druha cast ctvrti je domovem umelcu, architektu, a street art. Prave zde dnes muzete naleznout tradicni literarni ci hipsterske kavarny, poulicni loutkova divadla ci tanecni salonky. Kdyz uz tu budete, nezapomente se podivat do parku Buttes-Chaumont postavenem Napoleonem III a na radnici XIXe okrsku.

3) Le Marais
Asi jedna z mych nejoblibenejsich ctvrti v Parizi vubec. Le Marais je drazsi parizska ctvrt na pravem brehu Seine ve vychodni casti rue de Rivoli. Zde muzete najit nejkouzelnejsi namesti v Parizi - la Place des Voges postavene Jindrichem IV. V jeho koutku se tez nachazi dum Viktora Huga (vstup zdarma) a vazne doporucuji navstevu. O kousek dal je rue des Rosiers. Cela ctvrt je uz dlouha stoleti obyvana zidovskou populaci. V teto ulici si muzete pochutnat na nejlepsim falafelu ve Francii. Je zde hned nekolik bister/restauraci, ale vubec nejlepsi je l'AS DU FALAFEL (falafel zde stoji 6,5 euro), je vyrabeny tradicnim zpusobem a muzu rict, ze je to bomba. O dva domy dal je navic i tradicni cukrarna/pekarna.

4) Troska Asie v Parizi- Place d'Italie
Place d'Italie a cely boulevard d'Ivry jsou huste obydlene asijskou populaci. Najdete zde pouze asijske restaurace, obchody i tradicni trhy. Vsechno je zde navic opravdu levne!

5) Barbès
Barbès je arabska ctvrt, clovek by rekl, ze je nekde v Alziru a ne v Parizi. Je to pomerne "divocejsi" ctvrt

6) 5e okrsek, mesita a kavarna
V 5e okrsku se blizko place Monge nachazi parizska mesita (vstupne pro ne-muslimy za 3eura), pokud vas zajima architektura blizkeho vychodu, tak doporucuji navstevu. Navic na rohu ulice je tradicni arabska kavarna/restaurace s nadherou terasou. Doporucuji mistni couscous ci zakusky nebo alespon salek tradicniho caje.

7) okolo Trocadero a Eiffelovky
Pomerne dost turisticka crtvt z duvodu nezapomenutelneho pohledu na Eiffelovu vez. Navstevu zde doporucuji v lete ve 22.00 protoze v tu chvili se rozsviti cele panorama a zajisti vam nezapomenutelny zazitek.

8) Concorde, Louvre, Orsay
Turisty nejvice navstevovana mista. A mozna proto nejmene kouzelna. Louvre i Orsay samozrejme stoji za navstevu stejne jako Jardins de Tuileries. A kdyz uz tam budete, tak zajdete do Musée de l'Orangerie se podivat na Monetovy Les Nymphéas.

9) Bois de Boulogne - trocha divociny v Parizi
Bois de Boulogne se nachazi na konci 16e okrsku (pesky se sem da dostat velmi rychle z Trocadéro). Je to rozsahly lesik/park, s jezirky, loveckou ctvrti, jizdarnou, idealni misto na piknik. Za navstevu tez stoji Fondation Luis Vuitton se svou rozsahlou sbirkou moderniho umeni a Jardins d'acclimatation, ktere k fondaci prilehaji.

10) Place de la République, Bastille
Crtvrti pro ty, kdo chteji vecer zajit na drink a vratit se az nad ranem, hodne mladych lidi vsech narodnosti i hudebni vecery.
V Parizi se samozrejme da delat jeste mnohem vice veci, ale pokracovani bude zase nekdy priste Mrkající
 


Z turistky Parizankou

20. června 2017 v 19:51 | tess |  Parizanka
Hrde musim prohlasit, ze mam za sebou prvnich 10 dnu v Parizi. Deset dnu, ktere jsou velmi rozdilne od mych predchozich nespocetnych navstev francouzkeho hlavniho mesta. Jiste, z tech predchozich-krat jsem jiz znala velkou cast Parize. Ale za tech 10 dnu jsem se presvedcila o tom, ze neexistuje jedna Pariz, nybrz mnoho od sebe naprosto rozdilnych Parizi a ta jedna, kterou jsem do ted znala je snad tou nejmene parizskou Parizi vubec. Driv pro me tohle mesto znamenalo jen Eiffelovku, Notre Dame, Louvre, Orsay, ... ale az nyni vim, ze Pariz je mnohem vice nez toto. Pariz je obrovska a kazde "arrondissement", kazda ctvrt, kazdy kout skryva tolik, ze snad za cely zivot neni mozne vse objevit. Myslim, ze je velka skoda, ze 99% navstevniku nema cas ani potuchy o tom, co je dal...dal za Louvrem, dal za Eiffelovkou...Doted si pamatuji, jak jsem byla pri prvni navsteve Parize zklamana, nikde jsem nevidela ono kouzlo, o kterem psali francouzsti i svetovi spisovatele, ktere se maliri snazili zachytit na svych dilech, basnici v basnich a zpevaci v pisnich...pri kazde navsteve jsem pronikla o kousek blize k samemu srdci tohoto mesta, ale obzvlaste po velmi intensivnim tydnu zde vim, ze jeste stale mi toho tolik zbyva. Za tech deset dnu, jsem navstivila mista, o kterych jsem nemela poneti (treba Bois de Boulogne, Belleville, quartier chinois, Fondation Louis Vuitton...) a to s lidmi, kteri jsou tu doma. Troufnu si rici, ze uz jsem vypila dost café crème na to, abych mi prislo divne, ze se zde nejmenuje café au lait jako ve zbytku Francie. Projela jsem Pariz metrem, prosla pesky,...a kupodivu se neztratila. Tady se snad ani ztratit neda, ale porad se daji objevovat nove a nove veci, muzea, kavarny, kostely, obchody, namesticka...
Ted uz konecne vidim to, co se skryva pod poznacenym lacinym pozlatkem zvane Pariz, to nejuzasnejsi mesto, kde jsem mela moznost zit.

(v dalsim clanku nejspise budu mene positivni a povim vice o hledani bydleni a cenach v Parizi)

Novy zacatek v Parizi

12. června 2017 v 23:55 | tess |  Parizanka
Muj pobyt v Benatkach oficialne skoncil ve ctvrtek vecer a od soboty rano uz jsem v Parizi. Tentokrat tu nejsem jako turista, ale jako nekdo, kdo zde bydli. A uz po tech par dnech mam pocit, ze Pariz uz nikdy nemuzu opustit, uz nemuzu zit jinde...

Takze, protoze mam odednesniho vecera konecne pripojeni na internet, tak se v pristich dnech (doufam, ze mi bude zbyvat cas), muzete tesit na clanky z tohoto krasneho mesta!


Rok v Benatkach: mezi mytem a realitou

27. května 2017 v 23:51 | tess |  Zivot v lagune a na Ca'Foscari
Ani nevim, jak trosku originalne zacit novy clanek, kdyz jedine, co me napada, je jiz tak ohrana pisnicka: cas prilis rychle utika. Vlastne mam pocit, ze si se mnou hraje na honenou. Nekdy (dobre, az prilis casto) me to desi. Nemuzu uverit tomu, ze uplynul cely rok od doby, kdy jsem udelala ponekud kompulsivni rozhodnuti koupit jednosmernou letenku do Benatek. I kdyz vlastne, a to bude jednim z veci, ktere jsem se zde naucila, zadna letenka neni jednosmerna...

V Benatkach jsem stravila cely jeden akademicky rok. V prubehu meho pobytu zde, jsem mela pocit, ze se vlastne vubec nic nedeje, ze si tu tak uzivam dolce vita. Az s odstupem (a malou davkou nostalgie) si uvedomuji, co vsechno mi tento rok prinesl, kym jsem byla predtim a kym jsem nyni. Je toho strasne moc. Kazdy den, kazda hodina, kazde setkani, kazde naucene slovo, ochutnana vec...jsem zastancem toho, ze clovek se muze ucit kazdou minutu sveho zivota a to i v tech "nejbanalnejsich" chvilich jako je jit do pekarny. Banalni okamziky totiz neexistuji.

Jeden rok v Italii mi prinesl mnoho z pohledu akademickeho, jiste to byl prece duvod meho pobytu zde, ale predevsim mi dal velkou lekci o zivote (dalsi), o tom, kym jsem a kym chci byt (a mozna hlavne o tom, jaky interval je mezi temito dvema skutecnostmi). Naucila jsem se italsky mluvit tak, ze uz Italove nepoznaji (hned), ze jsem cizinka. Naucila jsem se pripravit italska risotta. Naucila jsem se ocenit dobrou kavu stejne jako umeni naucila jsem se brat zivot s urcitou davkou lehkosti. Hodne si toho odnasim z italske (benatske) kultury.

Kdysi mi nekdo rekl, ze zivot je jedna dlouha cesta. Je to jako jet vlakem a nevedet presne kam. A myslim, ze mel pravdu. Nevim jak vy, ale ja pokazde, kdyz jedu vlakem, potkam nove lidi. Vetsinu z nich uz nikdy potom neuvidim. Ale tech par minut (hodin), ktere spolu stravime spolecnou cestou se me velmi casto dotknou, zanechaji stopy (na premysleni). A presne tak je to i v zivote.
A ja nyni nejspis premyslim az moc. Nejspis to je dovod, proc uz dva tydny v noci temer nespim. Pripadam si zmatena, nekdy rozzlobena, nekdy smutna, nebo vzrusena pri myslence na blizici se konec meho dobrodruzstvi v lagune.

Ano, nyni uz vim, co z toho, co se o Benatkach povida, je pouhy mytus, co je pravda a vim dokonce i to, co vetsina lidi ignoruje.

Nicmene nyni zbyvaji posledni tri zkousky a pak opet balit kufry, nasednout znovu do toho vlaku (zivota) a nechat se odvest dal. Do Parize.

Moje jmeno je Ceska, moje prijmeni je Evropanka: aneb volby ve Francii

24. dubna 2017 v 20:46 | tess |  Presse, TV, Radio...
Nemuzu si odpustit lehke okomentovani francouzskych presidentskych voleb.


Ve smes prvni kolo dopadlo presne tak, jak jsem ocekavala. A doufam, ze druhe kolo zvoli za presidenta cloveka, ktery veri. Ktery veri ve svobodnou Francii, v kooperativni a silnou Evropu, v uspech, v meritokracii, v socialni politiku.

Nebudu se tajit tim, ze pro me je Emmanuel Macron jasnym favoritem a od sameho zacatku podporuji jeho hnuti En marche! . Ne, nedelam to proto, ze si myslim, ze klivaz pravice/levice je uz mimo hru. Ne, nedelam to proto, ze si myslim, ze je potreba "potrestat" tradicni strany jako jsou Republikani a Parti socialiste. Jsem presvedcena, ze Emmanuel Macron je jediny z kandidatu, ktery (prestoze urcite ne prilis dobre politicky informovane hlavy prohlasily, ze jeho program je "mlhavy") nabizi solidni a hlavne realizatelny program pro Francii, ktera se nachazi v urcite situaci: v ekonomicke krizi, v socialni krizi, v bezpecnostni krizi. A co vic, Macron nabizi take program pro Evropu (ano, to uz tu dlouho nebylo). Macron veri v Evropu a vite proc? Protoze narozdil od Marine Le Pen pochopil to, ze bez EU je Evropa ztracena. Nechci zde zachazet do detailu a nevim, nakolik politicka temata zajimaji me ctenare (a pokod by byl zajem, napisu velmi podrobnou analyzu programu obou kandidatu). Nadale bych volila Macrona snad uz jen proto, kym je. Kdo je tedy Emmanuel Macron? Clovek, ktery se sam a bez pomoci dostal tam, kde je a to uz ve 39 letech. Prosel nejlepsimi francouzskymi skolami (Sciences Po Paris, ENA), je to clovek, ktery studoval, ktery pracoval v ekonomicke sfere a rozumi ji. Je to clovek, ktery se vyzna v mezinarodnich vztazich, ktery mluvi nekolika jazyky, jako jediny si sam pise sve proslovy. A co vic, pro me je to ikona toho, jak by se mel politik a hlava statu chovat, protoze je to nekdo, kdo umi vystupovat, kdo neurazi ostatni, nesnazi se snizit na (bohuzel velmi nizkou) uroven naroda, ale ktery si zachovava svou politickou uroven. Jako jediny nikdy neurazil nikoho z dalsich kandidatu. Ke vsem (jako jediny) vzdy choval uctu a na svych meetings zakazal vypiskavani ostatnich kandidatu. A tohle jsou v hoooooodne zkracene verzi duvodu, proc bych VZDY volila Emmanuela Macrona stejne jako cela vzdelana cast francouzske populace, ktera veri ve Francii a ve svobodu.

A par duvodu, proc bych NIKDY nevolila Marine Le Pen. Nejprve nejspise proto, ze dobre vim, co je FN zac. FN bylo zalozeno nacistickou skupinou, ktera posleze navrhla Jean-Marie Le Pen, aby stranu ridil. A JMLP zustal velmi dovre verny antisemitisticke, rasisticke karakteristice extremni pravice. Marine le Pen sice tvrdi, ze mezi ji a jejim otcem probehl "politicky" rozvod a ze jeji FN je nova strana, ale opravdu nechapu, kdo tomu muze verit. Jen minuly tyden odvolala zodpovednost Francie v operaci Tel d'hiv (nejvetsi deportace Zidu z Francie do koncentracnich a vyhlazovacich taboru), kterou uznal v 95 Jacques Chirac. Takze FN zustalo minimalne stejne nebezpecne, jako bylo od sveho zrozeni. Dale bych nikdy nevolila Le Pen, protoze dobre vim (stejne jako kazdy, kdo se aspon trosku vyzna v ekonomii, mezinarodnich vztazich a politice), ze jeji program ma za ucel nalakat spousty politicky slabych obcanu na sladke reci, ktere v realite nejdou uskutecnit. Nelze bojovat proti terorismu bez EU a bez mezinarodni kooperace. Nelze vystoupit z eura a cekat zlepseni ekonomicke situace (spis jen ten pravy opak). Nelze odejmout obcanovi obcanstvi statu (proti mezinarodnimu pravu). Dale mi vadi, ze jeji program je financovan Ruskem (=Putinem). Toto je zasadni vec, protoze Rusko rekneme do urcite miry take financuje terorismus na blizkem vychode....trosku moc nesmyslne,ne? Potom take mi vadi, ze uz pred volbami byla trestne stihana (a plus stihana za financni podvody). V jeji strane se pachaji "podivne a neobjasnene" sebevrazdy. A proboha, dokazete si predstavit, kdo by byl ve vlade, pokud by Le Pen zvolili? Kdo, kdyz roboticky portret volice le Pen je clovek mezi 18-24 let, bez vzdelani, a dale pak delnici?

Pevne doufam, ze jsou Francouzi dostatecne zodpovedni, aby volili pro svobodu proti diktature, kterou by pravdepodobne nastolila Marine le Pen. Obcane by meli pochopit, ze politika je mnohem slozitejsi, nez si dokazi predstavit a nenaletet na nesmyslne reci nekoho, kdo moc slibuje...

Volby a moje participace v nich me letos hodne ovlivnily. A proto jsem se rozhodla, ze pri tech pristich presidentskych volbach chci volit take. Takze, pokud byde Macron zvolen presidentem, si v zari pozadam o francouzske obcastvi.

P.S. Pridavam odkaz na clanek od Lukase Macka (reditel Sciences Po Paris, kampus v Dijonu) o Marine le Pen


Jak sel cas

2. dubna 2017 v 22:33 | tess
Trocha nostalgie do pozdniho nedelniho vecera. Spousta vzpominek. A zadne vycitky.
Nevim proc jsem dnes sama zabrouzdala na tento blog a procitala "stare clanky". Ty z uplneho zacatku. V tuhle chvili, kdy uplynulo uz temer 6 let (je to az k neuvereni, i kdyz zaroven mam pocit, jaky by nic pred tim ani nebylo) od chvile, kdy se muj zivot navzdy zmenil. Nejspise to zni najivne. Ale ano, jsem presvedcena, ze se muj zivot zmenil prave toho 10.4.2011 kdy jsem byla prijata na Lycée Alphonse Daudet de Nîmes. Nyni uz si ani nepamatuji, kym jsem byla predtim, tou sedou myskou bez sebevedomi, bez pratel, bez nadeji...Kdyz si zkousim uvedomit, co vsechno mi tech 6 let dalo, rychle pochopim, ze by se to ani do knihy vsechno popsat nedalo. Jsou to tisice zkusennosti, lidi, chuti, vuni, slz, bezesnych noci, zamilovani, zklamani, smichu a poznani. Kdyz to reknu v Cesku, tak na me lide koukaji jako na blazna, presto jsem presvedcena, ze clovek se muze ucit kazdy den a ze vseho. Ano, i z toho jit si pro bagetu do obchodu. Chce to jen mit otevrene oci a chut vzit si ze vseho maximum.

Kym jsem byla? A kym jsem ted? Obcas si pripadam beznadejne, rikam si, ze mi nic nejde, ze nic neumim, ze jsem nic nedokazala. A pak mi hlavou proleti zrychlene prave uplynulych 6 let. Tolik jsem se toho naucila (a rekneme, ze to hlavni urcite nebylo po akademicke strance, ale hlavne o zivote). Tolik jsem se zmenila po vsech strankach. Poznala jsem tolik lidi. Chtela bych tu o tom vsem napsat, ale citim, ze je to nemozne...
A porad si uvedomuju, jake mam stesti. Kdyby nebylo ceskych sekci, nejspis bych byla nekde na Jihoceske Univerzite a studovala francouzstinu pro obchod. Byla bych jednou z mnoha, bezejmena figurka, frustrovana vlastnim nudnym zivotem. A misto toho mluvim plynne 5 jazyky (cestinu nepocitam), sesty se ucim. Ziju ve tretim state. Studuji na nejlepsi evropske univerzite politickych ved. Cestuji. Objevuji. Seznamuji se. Jsem zvana na ambasady, mezinarodni konference. Neni pro me problem zajet si nekam do divadla, jit do Fenice na operu. Zaroven si ale take uvedomuji, ze "uspech" lidem opravdu hodne leze do hlavy. Prave tim, jak jsem procitala prispevky z Nîmes, kdy me jeste fascinovala filosofie, literatura, mela jsem spoustu utopickych snu, jsem si uvedomila, ze od doby, co studuji na Sciences Po jsem nektere sny vymenila za karieru. Nejspis se v tomto svete jinak zit neda, chcete-li cestovat, zit pohodlne...A pro me uz se Evropa stava cim dal tim mensi...Chci toho jeste tolik zazit, videt...Ovsem tohle vsechno s sebou prinasi dan. Vsemu je nutne neco obetovat. A kdyz porad cestujete, stehujete se potkavate spoustu lidi bohuzel jich i spoustu jich ztracite...
Asi radsi necham uvazovani a reknu, ze mi chybi Francie (coz s tim vsim asi nema nic moc spolecneho) a i presto si hodlam uzit posledni 3 mesice v Italii naplno. Protoze ano, i Benatky jsem se naucila milovat, naucila jsem se tu citit "doma" jako na spouste jich mist, coz slovo "domov" tak nejak okrada o jeho smysl...nebo prave naopak?

Jaro v Italii

27. března 2017 v 18:48 | tess |  Zivot v lagune a na Ca'Foscari
A prislo jaro.
Do konce meho pobytu v Benatkach zbyvaji 3 mesice a presto mam pocit, ze teprve ted vlasne vsechno zacalo. Nevim, co jsem presne delala minuly semestr, ale mam najednou pocit, ze jsem vsechno zaspala!
V Benatkach je ted naprosto krasne jarni pocasi, vsechno tu kvete, sviti slunicko a je teplo.
Co se tyka skoly, tak jsem ted mela minuly tyden dve pomerne narocne zkousky, ktere jsem uspesne zvladla. A jako dalsi bonus povazuji to, ze me pred tremi tydny prijali na Sciences Po Law School na dvoulety magistersky program v Internation Business Law.

Jinak jak jsem napsala na zacatku clanku se snazim si uzit posledni mesice v Italii. Tak trosku se snazim cestovat. S jednim predmetem jsme meli excurzi k Lago di Garda a minuly vikend jsem byla na Mezinarodni konferenci o EU 60 let po Rimskych smlouvach v Trieste, coz byl naprosto nezapomenutelny zazitek. Poznala jsem spoustu velmi chytrych a skvelych lidi z celeho sveta, cely vikend se mluvilo francouzsko-italsko-anglicky, ale mozne bylo slyset (mluvit) dalsimi asi 17 jazyky! Podobna multikulturni setkani jsou pro me rajem. Znovu a znuvu si uvedomuji, ze se necitim ani jako Ceska, Francouzska nebo Italka ale jako Evropanka.




Novy semestr

4. března 2017 v 17:50 | tess |  Zivot v lagune a na Ca'Foscari
Druhy semestr v Benatkach zacal pred par tydny, pocasi se vyjasnilo a prace pribyva.
Je to take pomerne nostalgicke znameni toho, ze se muj pobyt zde pomalu ale jiste blizi ke konci. Posledni dobou ten cas zese nejak rychle utika. Tak jsem si dala predsevzeti, si jej naplno uzit.

Co se tyka predmetu, jsem tento semestr zapsana na Historii italske republiky od 1945, Historii Benatska, Islamske umeni, Islamkou architekturu, Islamistiku a Shari'a - islamske pravo. A samozrejme pokracuji v arabstine. Predmety jsou vsechny opravdu zajimave, po kazde jedne hodine na univerzite odchazim s tim znalostmi obohacena, zvedava a s chuti studovat. Jinak se mi blizi prvni dve zkousky, ktere budu absolvovat za dva tydny a take pohovor k magisterskemu studiu na Sciences Po (kde jsem se nejspise rozhodla pro Mgr na Business Law). Takze se v tuhle chvili neda rici, ze bych se nudila...

To ale neznamena, ze se nesnazim uzivat si "dolce vita italiana", prave naopak. Musim se sice priznat, ze v obdobi karnevalu jsem vsechny vikendy travila mimo Benatky (protoze zkratka nesnasim masy lidi a zde to opravdu nebylo k vydrzeni). Misto toho jsem objevovala Toskansko a blizke ostruvky. A stalo to za to!

Kam dál